Cesta Duchovního Srdce

Ježíš vztáhl Ruce... Dotkl se Dlaní Alexejových prsou, a potom položil obě Dlaně na jeho hlavu. Alexejovo tělo se naplnilo Ježíšovým Božským Světlem. Jako když se nádoba, ponořená do jezera, naplňuje vodou – tak se i jeho tělo stalo jakoby dutým, vtekla do něho Ježíšova Láska a Něžnost a zaplnila ho.

Avšak láska je vzájemné darování štěstí, blaženosti, něžnosti a péče! V tomto dávání a přijímání se člověk učí tomu nejkrásnějšímu stavu duše! Je to předobraz lásky duše k Bohu! Jejím prostřednictvím se získávají schopnosti k pochopení druhého, k vzájemnému splynutí, k jednotě...

Znenadání uviděl a uslyšel starce Nikolaje vedle sebe:

– Co ses tak polekal? Ježíše se teď přece nebojíš vidět! Proč se bojíš mě?

– Nečekal jsem to...

Stává se, že duše, vládnoucí velkou silou lehce dosahují žádaného... Ale výsledek toho je často žalostný... Nečistá mysl takového člověka překrucuje pochopení Pravdy!

Dokonce i Zjevení, přijímaná od Boha, může egoistická mysl falšovat ve svůj prospěch a dokonce i «připisovat Bohu» vlastní názory...

Ale nemoci přece nejsou člověku dávány nadarmo! Přičemž to pokaždé není za trest!

Doufám, že jsi teď i ty mnohé pochopil.

Lidé, kteří se stali velkými léčiteli, k tomu často došli přes bolesti vlastního těla, kterých se chtěli zbavit. A ještě někdy – právě prostřednictvím bolestí – vysvětluje Bůh člověku to, co si nyní má a musí uvědomit.

Bylo to, jako by tekla mohutná a plynulá řeka Světla, do které každý vcházel na svou úroveň, na dostupnou hloubku. A těm, kdo už byli připraveni k vyššímu, ten Proud Světla umožňoval vtékat do Oceánu Božské Všejednoty a rozplývat se v Něm.

Pociť, že lidská duše, naplněná láskou k Bohu je maličký chrám. A Země – to je chrám velký. A na oltáři toho chrámu hoří Neuhasitelný Oheň v Srdci Matky Země!

Srdce Země patří každému, kdo ho poznal...

Ano, osvobození duše od živého těla je možné! Je to veliká Svoboda ve Sjednocení lidské duše s Bohem! Ty jsi to už nejednou zažíval, a znáš tedy to Veliké Štěstí! Ale je možné se naučit žít v tom Sjednocení stále a neztrácet ho, dokonce ani když tělu hrozí nebezpečí!

– Proč jsou ve všech existujících náboženstvích obřady?

Proč tyto obřady časem nahrazují Živého Boha?

Bylo by možné se bez obřadů obejít?

... Rada se mlčky dívala na Alexeje. Její láska byla větší, než zármutek z odloučení těl... Její láska byla natolik silná, že milovaného obdarovala svobodou...

Po takových myšlenkách se Alexej znovu s jistotou ponořil do Božského Světla – a přicházelo klidné poznání, že vše je v Božích Rukách! Alexej pak – spolu s Bohem – objímal srdečnou láskou rozsáhlá prostranství! Jakoby se celý prostor – od daleké sibiřské tajgy, kde nyní byla Rada a všichni občiníci, až k novému severskému hlavnímu městu Ruska – teď vešel do duchovního srdce, spojeného s Láskou a Klidem Božských Hlubin.

... Avšak Alexej začal mít téměř neodbytný pocit, že už by měl odsud odjet, že už udělal všechno, co bylo možné...

«Ale jak bych mohl odjet, když jsem práci nedovedl do konce? Vždyť mi sám car poručil povědět biskupu Fjodorovi všechny podrobnosti o církevní reformě!...»

Nejednou jsi viděla, že západ slunce může být právě tak krásný, jako východ... Večerní červánky mají jinou krásu – ale i ony bývají překrásné!

A tak i západ pozemského lidského života – může být důstojný!...

V Božských tělech ze Světla byli ohromní, – Oni byli podobní Horám. Základy těch Hor byly v Hlubině, nedozírné pro obvyklý lidský zrak, a jejich vrcholky měly Zářící Podoby s Obličeji a Rukama.

Křesťanské Velikonoce jako oslava zmrtvýchvstání.

Po četných žádostech čtenářů, kteří se chtěli více dozvědět o životě Vladimira Antonova, jsem se rozhodla přeložit jeho autobiografii.

Příprava

Sexuální autoidentifikace