Cesta Duchovního Srdce

Meditační práce

Pokračovala jsem v meditační práci na již známých místech síly, která objevil Mistr, a také jsem hledala nová místa společně s Božskými Učiteli.

Satja Sáí Bába:

– Meditace v této fázi tvého vývoje, to nejsou cvičení – to je život ve Mně! Přípravná cvičení jsou jen utíráním nohou na rohožce u Mých Dveří, před tím, nežli vejdeš Dovnitř.

Žij veškerou úplností života! Miluj a jednej ze Mne, uč se moudrosti projevování lásky a síly, uč se být o samotě se Mnou s radostí!

Takovou příležitost Já nedávám zdaleka každému oddanému.

* * *

Dnes je velice významný den! Pozval mě Khem a já jsem odjela do lesa! Šla jsem k Němu na Jeho pracovní prostranství. Minule se mi bez Jeho pozvání nepodařilo najít cestu k Jeho místu síly. Ale teď se přede mnou cesta doslova rozvíjela jako koberec a najít Jeho pracovní prostranství nepředstavovalo žádnou námahu.

Když jsem vyšla na kopec, byla jsem uchvácena krásou výhledu, který se přede mnou otevíral: jezero dole pode mnou, kopce pokryté borovicemi a smrky, rozlehlé prostory... Velice krásné!

On řekl:

– Pozval jsem tě, aby ses ponořila a rozplynula v Oceánu Božského Ohně!

Podívej, už nejsi ta plachá, nerozhodná, nejistá holčička. Vyrostla jsi vědomím, zesílila a Já se raduji z tvého duchovního vzrůstu!

Podívej se na tu krásu kolem, – to vše jsem stvořil a udržuji Já! Ty také můžeš vytvářet krásu a živit ji svojí láskou. Jinak krása nebude žít. Ty nesmíš mít pochybnosti – ty to dokážeš!

Teď je Můj Oheň průzračný, něžný, klidný, ale Já mohu být různý. Ty se tomu také musíš naučit.

Váš Mistr vám s Naší pomocí dal vše nezbytné pro dosažení Dokonalosti a ještě víc než to, Vždyť se meditační techniky opakují, mění se jen objemy vědomí, jeho jemnost, a také vnější podmínky. Ale Pravda zůstává vždy neměnná!

Daroval mi stav Božského Ohně, který zcela naplnil mé tělo. V mé anáhatě se rozhořel Oheň! Hořel rovnoměrně, klidně a vyzařoval teplo a lásku!

Božský Oheň – až do Nebes,

Pronikl tento kopec, tento les!

Vlny Světelného Ohně

pronikají až do mě!

Přibližuji se k Němu,

splývám s Ním...
A rozplývám se, –

v nejněžnějším Ohni

shořím...

A Jeho hlas zní v Tichu:

Můj Oheň je Zdrojem Všeho,

Živ Ho Láskou, ochraňuj Ho!

Opatrně v dlaních srdce

drž ten Plamen,

Aby Oheň neuhasl,

rozdávej Ho lidem!

* * *

Před dvěma dny jsem jezdila na naše severská místa síly, chtěla jsem pracovat u Ngoma, na Jeho pracovišti, kterému říkáme Velká náhorní plošina. Je to nádherné místo: rovné prostranství na kopci, mladé borovice spokojeně zakořeněné v písčité půdě a vše je prostoupeno nejjemnějším Božským Světlem-Ohněm.

Ale stalo se, že jsem nedošla až na zamýšlené místo, Bůh mě zastavil na jiné náhorní plošině – Ježovoje. Je to také jedinečné místo síly, co se týče krásy i energie. Také zde na podzim roste velké množství ostružin. Zůstala jsem tam.

Nejprve jsem objala Sufi (zde je její místo síly)! Kolik Něhy a Lásky je v Ní! Pomohla mi vyčistit hlavu. Pak jsem vystoupil na nejvyšší bod kopce, rozdělala oheň a pokusila se pracovat s Ohněm, ale nešlo to dobře. Natrhala jsem listí ze spadlé břízy na čaj, a když oheň vyhasl, rozhodla se jít dál na Velkou náhorní plošinu. Počasí se však začalo rychle zhoršovat: oblohu zahalily husté mraky. Začala jsem sestupovat z kopce směrem k železnici a... ocitla jsem se na místě síly Admirála Nachimova.

Okamžitě jsem Ho poznala, i když jsem toto místo hledala už loni v létě a nemohl jsem ho najít. A tady, to je On! Přímo tady, vedle mě.

Nachimov řekl:

– Své námořníky jsem měl velmi rád a staral jsem se o ně jako o své děti. Nemohl jsem jinak.

Byl to úžasný stav – naprostý pocit, že jsem na kapitánském můstku lodi uprostřed nekonečného Oceánu! Klid, intenzivní Něha, pronikající až do hlubin duše. Zdá se, že On na mě čekal, a já jsem nemohla a ani nechtěla jít jinam. Zůstala jsem, abych s Ním pracovala.

* * *

Odjela jsem do lesa, chtěla jsem pracovat na Velké plošině, ale Bůh poručil jinak: trochu pršelo, a tak jsem se vydala na nejbližší místo síly k Iglovi do smrkového lesa.

Igl:

– Rozplyň se ve Mně!

Ať oči fyzického těla hledí na hmotnou úroveň, ale oči duše ať se dívají do Mých Hlubin!

Ponoř sebe-vědomí do Mých Hlubin, pociť svou hlavu, skloň se a podívej se jakoby dovnitř své duše.

Nikdy nelituj toho, co bylo a odešlo. Nová etapa života je novou příležitostí k růstu a rozvoji duše. Raduj se z každé takové příležitosti stát se lepší a bližší ke Mně.

Učinila jsem tento pohyb svým vědomím... Ukázalo se, že je to zajímavé! Jako bych se vylíhla z jedné ze svých skořápek a zrodila se v nové kvalitě: jemnější a objemnější. Je to jako vylíhnutí motýla z housenky.

* * *

Na místě síly Volchvy a Dmitrije.

Volchva ukazoval božský oheň, který žhne a uzdravuje tělo.

 

Řekla:

Nekonečné jsou Hlubiny Ohně!

Nemají konce, ani kraje – nehledej je.

Prostě se vlij svou láskou do Mně!

Pociť Podstatu Mého Ohně!

A v Proudu Ohně se očistíš,

Staneš se čistou, průzračnou duší.

Vše, co nejsem Já, shoří!

A ty – Splyneš se Mnou!

* * *

Dnes má cesta vedla k Ježíšovu místu síly ve městě.

Řekl mi:

– Vektor vědomí musí nyní směřovat ode Mne do Stvoření.

Vstup do Příbytku Stvořitele a úplné Splynutí se Mnou, s Jednotným My, by již nemělo být obtížné: jednou – a je to – jsi ve Mně, ve Splynutí!

Není důležité, jestli jsi ve stavu Božského ohně, Slunce Boha nebo Průzračného Klidu, všechno to jsem Já!

Musíš se naučit snadno přecházet z jednoho stavu do druhého. Konkrétních technik, jak to zvládnout, jsem vám dal mnoho a mnoho vám jich ještě dám!

Odvaž se a dosáhneš Mě!

Amen!

* * *

Pracovaly jsme s Aničkou na městských místech síly. Zašly jsme i ke Karlu Rossi *1¹.

On nám nejprve ukázal stav anáhaty těla otevřené dokořán, dopředu i dozadu. Ukázalo se, že je to chodba, průchod spojující anáhatu těla s Anáhatou Absolutna. A skrze anahátu těla je možné vyzařovat Světlo-Lásku Stvořitele do okolního světa.

Řekl:

– Anáhata těla by měla být vždy otevřená, jako dokořán otevřené dveře do Božského Světa na jedné straně a do hmotného světa na straně druhé. A pak skrze ni proudí do Stvoření Proud Lásky Stvořitele!

Udržuj tento kanál, který tě spojuje se Mnou, čistý.

Můžeš tak učinit svůj život jasným, zajímavým a pomáhat ostatním lidem, aby Mě poznali. Pokračuj ve studiu, poznávání Mne a Mého Stvoření, protože je toho tolik, co jsi se ještě nenaučila, nepoznala. Nakaž ostatní lidi touhou poznat Mě. Ať se také chtějí dotknout Mé Lásky!

Dále nám ukázal, jak s pomocí obrazu pyramidy lze účinně očistit fyzické tělo a naplnit ho Božskou Energií.

Když jsme se vrátily domů, přišli Baján a Ódin. Ponořili nás do stavu Božské Síly.

Baján — podobný mohutné, klidné, majestátní řece dobra, která silně a jistě teče, a nese v sobě Sílu Dobra, nezranitelnost a neotřesitelnost vůči vnějším vlivům.

Ódin — Velikost a Moc mořských hlubin, Klid Lásky, nepřipoutanost a nezávislost na všem vnějším.

* * *

Jela jsem na místo síly Kartagéna a prošla jsem na břeh zálivu k Adlerovi. Bylo mrazivo, ale všechno zářilo a jiskřilo v paprscích zimního sluníčka – nádhera!

On ukazoval meditaci:

Slunce Boha nahoře se spojuje se Sluncem Boha dole trubkou-tunelem, uvnitř kterého se nachází tělo. Trubka může být velmi široká, a pak Božský Oheň, vycházející z Hlubin, snadno naplní celé tělo.

* * *

Pracovaly jsme společně s Aničkou na nových místech síly. Nejprve jsme šly na místo síly Ódina.

Samotné místo je úchvatně krásné: na vyvýšenině, která byla po vichřici vyklizena, zůstaly roztroušené vysoké borovice. Vzniká tam pocit nekonečného prostoru, kde vrcholky borovic sahají až k nebi... Nekonečnost ve všech směrech...

Ódin, jako vždy, Silný a zároveň Něžný. Ukázal Svou Podobu poněkud neobvykle: tvář zralého muže středního věku. Vyzařuje Sílu, Svobodu, Klid a Lásku.

Čekal na nás a daroval nám Sám Sebe v celé Své úplnosti!

Poté jsme pokračovaly k Adlerovi, na Jeho pracoviště v nádherném borovém lese.

Dal mi plně pocítit a prodchnout se stavem splynutí, sjednocení se vším kolem, s Ním: já neexistuji – existuje pouze On!

Zde stav vnitřního Ticha vzniká zcela přirozeně, samozřejmě pokud člověk zůstává vědomím ve svém duchovním srdci.

Dochází k převrácení vědomí v ne-já, to znamená, že všechno kolem existuje, ale já jako individualita ne. A to se neděje v rovině, ale v objemu: centrum, kde jsem se cítila – neexistuje – existuje všechno kolem – a to jsem já. Jako totální reciprocita*2², jen ve velmi velkém objemu Adlera. Úplné vymazání hranic individuality!!!

* * *

Stávalo se i to, že jsem se snažila a snažila, ale meditace byla na nule...

Kartagén:

— Proč se snažíš prolomit zamčené dveře?! Není lepší počkat, až se dveře znovu otevřou? Pracuj v jiných oblastech: etické, intelektuální a ve sloužení.

Vypadá to, že je třeba začít znovu od začátku...

Bůh ode mě chce úplnou vnitřní přeměnu, abych mohla postoupit na další stupeň duchovního vývoje.

Silně mě to táhne k vodním plochám. Jela jsem na pobřeží k Apoštolu Ondřejovi a zeptala se:

– Jak mám teď nejlépe uspořádat svůj život?

— Ve všem se opírej pouze o Mě — to je základní postulát!

A uč se, uč se, uč se ode Mě být Mnou!

To je prozatím vše!

* * *

Pracovaly jsme s Aničkou na městských místech síly.

Kouzelný den!

Nejprve nám Pýthagorás daroval Božský stav, zjevujíc Se jako obrovská Pyramida Světla. Ponořily jsme těla do Pyramidy a očistily je, naplňujíc je Ohněm Pýthagora!

Poté se k Pýthagorovi připojili Jeho Učedníci, přišel také Ježíš se Svými Učedníky a Mnozí naši Božští Přátelé.

Dali nám pocítit a setrvat ve stavu třetí etapy centrování: kdy dochází k úplnému Splynutí s Tvůrcem v Jeho Příbytku a centrum sebeuvědomění se tam přesouvá. Anáhatu těla lze spojit s Anáhatou Absolutna. Na místě těla se vytvoří jakoby otvor do Hlubin, skrze který Se Stvořitel z Prvotních Hlubin projevuje v hmotném světě.

* * *

Jely jsme spolu s Aničkou na naše severská místa síly. Pozval nás Simeon Nový Bohoslovec na Své pracoviště.

Začal nás učit být Tichem, řekl:

– Poslouchej! Poslouchej Mé kroky! Poslouchej Má slova!

Nepřetržitostí života Já s tebou mluvím!

Tichem a Klidem Já s tebou mluvím!

Radostí a blažeností Já s tebou mluvím!

Zkouškami a překážkami Já s tebou mluvím!

Dále On vytvořil stav Ticha Života Boha. Ticho – pojímá do Sebe všechny zvuky a umožňuje jim se projevovat. Bůh podporuje absolutní Ticho, aby se Stvoření mohlo úspěšně rozvíjet.

Chceš být Bohem — staň se tedy také Tichem!

Po práci jsme unavení odpočívali na kopci a čekali na příměstský vlak.

Adler řekl:

– Neslaďujte se s únavou těla. Tím se stává ještě více znatelnou. Zůstaňte v Průzračném Tichu a Klidu, pak se tělo rychle zotaví.

* * *

Jaro je v našich končinách nejvhodnějším obdobím pro meditační práci! Vyšla jsem pracovat na pole blízko domu, na volné prostranství. Šla jsem po cestičce mezi poli bez zvláštních nadějí na meditační průlom.

A najednou... jsem pocítila, jak se moje vědomí mění v křídla! A pak – let! Bůh mi dal Křídla!

Meditace Křídla:

— Pociť za zády složená křídla. Začni je roztahovat a připrav se na vzlet. Tak, křídla jsou roztažená a... ty se můžeš se odtrhnout od těla.

Nejprve je třeba se plně uvolnit v prostoru, rozlít se duchovním srdcem, pocítit čistotu a svobodu prostoru. Jsi obrovský pták! Tvá křídla jsou také obrovská! Drží tě nad zemí lehce a jistě. Křídla jsou součástí tebe, vyrůstají z duchovního srdce a jsou s ním jedno.

Můžete se vznášet jako orel na obloze. Poté složit křídla a z výšky, podle vektoru škály multidimenzionality*3³, spadnout do Hlubiny, jak daleko vám to dovolí pocit ponoření.

V Hlubinách nacházíme vzestupný Proud a vzlétáme vzhůru, roztahujeme křídla s tímto Proudem Lásky a Síly do Nebes nad planetou.
Vznášíme se v prostoru Světla, objímáme křídly a hladíme vše.

Uvnitř tebe je tělo – je malé. Vstupujeme do něj zezadu zdola špičkami obrovských křídel a jedním pohybem z něj vymetáme vše zbytečné, hustší.

Hmota těla je průzračná a čistá, už nepřitahuje vědomí k tělu... Svoboda! Je tu jen Světlo, Svoboda a prostor naplněný Láskou, Životem, Radostí!

Bylo to zázračné! Proměnila jsem se v obrovská silná Křídla a mohla jsem ovládat každé pírko, jako pták v letu!

Dary Stvořitele jsou skutečně neocenitelné!

Děkuji!