Výsledky
Výsledky
V této kapitole jsou uvedeny závěry, ke kterým jsem dospěla během svého studia ve Škole Boha během těchto let učednictví.
Jedná se o důležitou fázi práce: analyzovat a vyvozovat závěry z vlastní zkušenosti interakce s Bohem.
Je také důležité sledovat přicházející myšlenky. Někdy Bůh dává vduchovní práci podněty právě v podobě myšlenek. Je důležité naučit se rozlišovat a oddělovat vlastní bloudění mysli při hledání odpovědí od Božího poselství.
* * *
Když jsem vzpomínala na svůj prožitý život, jasně jsem pochopila, že Stvořitel mě po celou dobu vedl životem opatrně a něžně. Chránil mě před zlými lidmi, bránil mě v nebezpečných situacích, podporoval mě, když jsem byla nemocná, vedl mě při výběru správných rozhodnutí v důležitých zvratech osudu.
Často jsem neposlouchala Jeho Moudrá ponaučení, nepostřehla Jeho znamení a padala do „jam“, ze kterých jsem se dostávala dlouho a těžko.
A přesto mě Božská Ruka pevně drží v tomto životě!
Jsem Ti nesmírně vděčná, můj Otče, Učiteli, Příteli, Milovaný!
Učím se vnímat Tvůj hlas, naslouchat a uposlechnout, plnit Tvou Vůli a spolupůsobit s Tebou jako Jednotný Celek.
Není to jednoduchý úkol – Hlas Tvůj je tichý. Aby Tě člověk mohl uslyšet a porozumět Ti, musí maximálně odstranit vlastní "já", poněvadž ono přehlušuje Hlas Stvořitele. Je také třeba žít v duchovním srdci, protože právě tam Ty mluvíš s každou duší.
Opravdu bohatý a šťastný je ten, kdo ovládl tuto schopnost – slyšet Boha a následovat Jeho Vůli!
* * *
Pokud žijete jako většina obyčejných lidí – v podstatě hlavně pro sebe – pak je takový život omezen hranicemi vašeho ega.
Pokud však začnete žít ve službě a pomoci druhým, pro Boha, pak se takový život postupně stává svobodným a neomezeným.
* * *
Jezdila jsem pracovat na místa síly podél pobřeží zálivu. Počasí bylo dobré: slunce a téměř bezvětří, ale smůla... měla jsem pocit, že mě tu nečekali...
Meditační průlom se nekonal, ale cesta měla svůj užitek: znovu jsem pochopila, že já nejsem nic a Bůh je všechno!
Ještě mě napadla taková myšlenka:
– Přišla jsi dostávat, ačkoliv je právě zapotřebí dávat! Daruj se Bohu! Žít v jiném režimu je pro tebe nepřípustné.
Připojil se Pýthagorás:
– Správný přístup je velmi důležitý v každé věci, zejména v poznávání Boha!
* * *
Vedle mého domu jsou pole, na kterých se dříve pěstovala zelenina. Nyní tam roste pouze tráva jako krmivo pro zvířata. Ale jsou tam také místa síly s neustálou přítomností Božských Učitelů. Takže jsem pracovala na blízkém poli u Pyramidy, jak se sám nazval, když jsme se poprvé setkali, snažila jsem se ze všech sil, ale výsledek nebyl... moc dobrý. Zřejmě se projevily dny strávené u počítače a navíc „“nedostatky“ „nižšího já“.
Ale i přesto byli Pyramida, Sulia i Manuel aktivní a pomáhali mi v práci.
Opět jsem se přesvědčila, že v meditacích je důležitá emoce lásky. Meditace by se neměla stát povinností, protože Bůh je Živé Vědomí. Meditovat bez lásky k Stvořiteli, snažit se s Ním splynout – to se mění v násilí!
Je třeba opět začít znovu od začátku – od etiky, od postupné meditace.
Tělo je malý kousíček hmoty, skrze který Stvořitel učí dživu, působí na hmotu těla a pěstuje buddhi.
* * *
Včera jsem jela do místního parku meditovat. V pravoslaví se tento den před Velikonocemi nazývá Zelený Čtvrtek. Když jsem vystoupila z autobusu, vedle mě šla stará paní, která spěchala do kostela na druhé straně ulice. Chvíli jsme šly vedle sebe. Potřebovala jsem jít stejným směrem a pomyslela jsem si: jak je život zajímavý – každý má svůj chrám. Někdo spěchá do uzavřených prostor kostelů, a někdo, včetně mě, do Chrámu Živého Boha v přírodě, kde čistota, jemnost a něha umožňují stát se čistější, lepší duší, a pokud toho jsme hodni, dotknout se vědomím Boha, Splynout s Ním v objetích lásky.
Co může být krásnějšího!
* * *
Vy potřebujete osobní plán rozvoje – to je sebekázeň. Život bez plánu je podobný chaosu, je jako loď v bouři bez kormidla.
Začala jsem psát témata pro denní meditace a zvát konkrétního Božského Učitele pro danou meditaci. Někdy to vyšlo, někdy ne, ale ta práce nebyla zbytečná – právě taková člověka ukázní.
* * *
Existuje pud sebezáchovy – je to objektivní reakce těla na nebezpečné situace. Ale strach – to je něco jiného: je to energie sebedestrukce. Člověk se ho může a musí zbavit čistotou myšlenek, moudrým uvažováním, plnou důvěrou ve Stvořitele a čistou láskou.
Strach – to je tvůj vztah k okolnímu světu, tvá iluze, kterou si sám vytváříš.
* * *
Lidé, kteří bojují za právo žít na Zemi v tělech, která jsou k tomu málo přizpůsobená – („invalidé“), vynakládají obrovské úsilí a bojují o každý prožitý okamžik.
Proč tedy lidé, kterým bylo dáno žít ve zdravých a silných tělech, toto neoceňují? Zneužívají svá těla a metodicky je zabíjejí různými rafinovanými způsoby: alkoholem, drogami, agresí atd. Necení si života, který jim dal Bůh, nevědí, proč žijí – to je ta tragédie!
* * *
Bez práce na etickém očištění duše a kontrole mysli není možné trvale udržet jemné stavy vědomí. I když jsou vám známé a můžete v nich nějakou dobu setrvat, vypadnutí z těchto stavů je nevyhnutelné.
Etické nedokonalosti, nepřekonané neřesti, nevyvinuté ctnosti vás budou neustále vytlačovat a vyhazovat z Božské zjemnělosti. A pád z již jednou dosažených výšin bývá velmi bolestivý.
A proto Božská etika – to není Boží rozmar, ale objektivní, neoddělitelná součást duchovní cesty.
K Bohu je třeba se přiblížit čistou duší, čistým vědomím. V opačném případě ten, ke komu se přibližujete, – nebude Bohem.
* * *
Láska je neustálá práce. Ten, kdo neustále pracuje na tomto poli, bude sklízet plody své práce – žít v lásce.
Ale ten, kdo chce jen „slízat smetanu“ novosti, jasu, blaženosti prvních dojmů a stavů, zůstane s prázdnou.
* * *
Předtím než se stanete Bohem, musíte se stát dobrým člověkem ve všech ohledech. To byste měli používat jako kritérium pro vlastní hodnocení pokroku na duchovní cestě.
Pokud v sobě pozorujete projevy jakýchkoli neřestí, nedostatků, pak jste od Dokonalosti ještě velmi daleko! Je třeba je odstranit, a to pokud možno velmi rychle. Dalším kritériem hodnocení může být schopnost nenarušovat harmonii okolního světa. Je třeba se naučit nacházet a vytvářet harmonii ve všem, co děláte. To je také umění!
* * *
V noci se mi zdál sen:
Jsem na plošině vysoko nad zemí. Dívám se dolů a vidím na plošině pod sebou řadu lidí. Sedí v řetězci a konec řetězce je na samém okraji útesu plošiny.
Jeden člověk visí napůl nad propastí. Naproti řadě lidí stojí jejich duchovní vůdce. Něco jim říká a celá řada se pomalu pohybuje směrem k propasti. Muž na konci řady se uvolní z plošiny a padá dolů, a já to všechno vidím shora, ale nemohu nic udělat. Jsem v naprosté beznaději!
Pak se k okraji přibližuje žena, brání se, chci jí pomoci, ale nevím jak. V zoufalství si říkám: musím zavolat policii... V tu chvíli se sen přerušil... Zřejmě má pomoc má být jiná.
* * *
V životě není nic odděleného od Boha! A nemá smysl rozdělovat život na: tohle dělám pro Boha a s Ním, a tohle rychle, bez Něho, abych se k Němu zase vrátil.
Všechno v životě je propojené a ze všeho lze čerpat poučení a užitek pro rozvoj. Lze se učit žít a pracovat jako Stvořitel, ve Splynutí s Ním, v nerozlučné Jednotě!
Jednotné My – to není výmysl! Taková je realita Bytí Boha!
* * *
Přijetí všeho, co mi Bůh posílá do života, začíná porozuměním.
Porozumění začíná přemýšlením.
Bez přijetí nelze dosáhnout souladu.
Bez souladu není trvalý klid a láska.
K tomu dopomáhá trpělivost, pracovitost, vděčnost a pokora jako vlastnosti duše.
* * *
Celý svět je postaven na vzájemném působení energií. Lidé si při komunikaci neustále vyměňují energie různé kvality a množství, i když si navzájem nic neříkají. V Absolutnu probíhá neustálý proces výměny energií.
Linie osudu je budována člověkem podle stejného energetického principu: když činíme významné neetické, nespravedlivé skutky a prožíváme přitom silné otřesy, strach, nenávist, vytváříme hustý energetický uzel. Ten se zaplétá do naší karmy a existuje tak dlouho, dokud tento uzel „nerozvážeme“, nerozpustíme, neodpracujeme. Do té doby musíme žít v těchto energetických polích, která jsme si my sami vytvořili.
Odpracování může začít i v dalších životech, když pro to budou příznivé podmínky. Ale jedno je jisté – nevyhneme se tomu! Odpracovat to budeme muset! Energie musí proudit volně. Odpracovat to lze prostřednictvím nemoci, bolesti těla, také prostřednictvím rozpadu na materiální úrovni, prostřednictvím bolesti duše. Zpracováváme tak vlastní špatné energie, které jsme kdysi vytvořili. Při takové práci se transformují a osvobozují.
Čistota myšlenek, slov a činů je nesmírně důležitá! To vše jsou nosiče energie.
Tento proces lze výrazně urychlit metodou pokání a přehodnocením životních situací. Musí to však být upřímné a hluboké!
