212- Ještě jednou o «lidské formě»
Ještě jednou o «lidské formě»
A co se tebe týče, — obrátil se ke mně Vladimír, — jsme ti za ty tvoje chyby vděční: vždyť jsi nám ukázala živý příklad toho, jak se formuje «lidská forma» — a jak bychom se od ní měli odpojovat.
Vždyť když jsem tě navštívil u tebe doma, skládala jsi se z «lidské formy» na celých 100%!
Proč k tomu došlo?
Existuje takový mechanizmus, který určuje formování chování: «identifikace». Informaci o tomto jevu jsem myslím publikoval i v knize «Как познаётся Бог. Автобиография учёного, изучавшего Бога» (Jak se poznává Bůh. Autobiografie vědce, zkoumajícího Boha). Jádro věci spočívá v tom, že si dítě v určitém věku bez kritického hodnocení vtiskává šablony reakcí chování: chlapci — od mužů, kteří se podílejí na jejich výchově, dívky (obvykle) podle matek. To je důležitý mechanizmus sociální adaptace během dospívání.
Ale ty jsi byla vychovaná v takové rodině, kterou je zvykem zařazovat do kategorie «nevydařených»: alkoholizmus, zcela nízká intelektová úroveň, duchovnost — vůbec žádná. Chování tvojí matky se skládalo z hloupých šablon — a ona ti je předala.
V dospělosti všichni dostatečně intelektově rozvinutí lidé takové šablony, které se v nich vytvořily, přehodnocují. Takový je také geneticky zaprogramovaný mechanizmus osvobození od lživých myšlenkových a behavioristických reakcí.
Ale tvůj život se vytvářel takovým způsobem, že se ti do nedávné doby nepodařilo — kvůli tvému zotročení rodiči — vejít do dostatečně těsných kontaktů s druhými lidmi, kteří by byli, když už ne duchovními, ale třeba jen elementárně kulturními. Proto v tobě tyto primitivní formy sociálních reakcí také zůstaly až do tohoto, zatím ještě velice mladého, věku: vždyť jsi ještě neviděla ani jeden významný pozitivní příklad myšlení a chování ze strany druhých lidí!
Ale co dělat teď? Musíš završit grandiózní přelom svých zbývajících (pokud ještě zůstaly) lživých šablon; zkoumat v tomto směru sama sebe a pozorovat příklady chování druhých lidí — jak správné, tak i falešné. Podle svých možností ti v tom budu rád pomáhat. Takže ti přeji mnoho zdaru!
… Já sám jsem také vyrůstal ve složité — z etického hlediska — rodinné situaci. A také jsem zpočátku podvědomě kopíroval lživé šablony chování — od svého otce. Ale v určitém věku jsem pochopil, že je třeba se učit od rodičů a dalších lidí — nejen tomu, jak máme jednat, ale i tomu, jak jednat nemáme.
No a potom jsem se začal učit u Boha!
