MNOHOROZMĚRNOST PROSTORU

Já jsem v tomto životě neměl vtěleného duchovního Učitele. Mým Učitelem se stal nevtělený Bůh, se Kterým jsem se naučil komunikovat prostřednictvím svého usilování k Němu.

On mě vedl tak, že mi dával jen základní řídící pokyny, ale také vytvářel situace, ve kterých jsem se sám musel učit nacházet správná řešení. Bylo to velice těžké a dlouhé! Ale – na druhé straně – mi to jako vědci umožnilo hluboce a všestranně prozkoumat všechny nuance této Cesty: jak se to dá udělat a jak nedá, co se stane v důsledku takových a takových chyb atd. Ve výsledku se mi podařilo ze spousty praktických technik vytvořit návaznost: cestu od poznání hmoty – k poznání Stvořitele. V procesu této práce jsem tak, jak jsem byl zvyklý jako vědec-experimentátor, zapisoval všechna pozorování, průběh experimentů na sobě, instrukce Učitele, závěry a objevené zákonitosti.

V nejkratší možné formě to všechno můžeme vyložit takto:

Prostor je mnohorozměrný nejen v teorii, ale i v praxi. Nicméně jeho mnohorozměrnost nelze vyzkoumat žádnými materiálními přístroji: materiální přístroje jsou schopny plnohodnotně přijímat pouze informaci, přicházející z materiálního světa.

Ale mnohorozměrný prostor může být prozkoumán bezprostředně vědomím výzkumníka. Aby toho dosáhl, musí pracovat ve dvou následujících směrech: a) zjemnění a b) zvětšení a zesílení sama sebe jako vědomí, přeměněného v energii duchovního srdce.

Přičemž úspěch může být dosažen jen v případě dostatečné intelektuální a etické zralosti výzkumníka.

Pokud bude mít takový praktikant úspěch, může poznat to, co existuje ve všech prostorových dimenzích, včetně té nejvyšší – Příbytku Stvořitele.

Takovým způsobem je Bůh poznatelný, ale jen pro důstojné hledače, kteří zasvětili svoje životy Jeho hledání.

Poznatelné pro vtěleného člověka jsou také i příbytky nevtělených bytostí, nazývané v náboženských tradicích rájem nebo peklem. O tom má význam si promluvit podrobněji, jelikož jsem se s vysvětlením toho, schopným uspokojit intelektuálně rozvinutého člověka, ještě nesetkal. Nebylo také popsáno ani správné pochopení toho, v důsledku čeho se lidé dostávají do pekla či do ráje.

Abychom to pochopili, musíme si alespoň schématicky objasnit, co to vlastně ty prostorové dimenze jsou.

Ale hned podotýkám, že plnocenného pochopení mnohorozměrné podstaty vesmíru nemůže být dosaženo jen přijetím slov: získává se pouze osobní zkušeností bezprostředního poznání.

Takže, podívejme se na takovou analogii:

Představme si akvárium, naplněné vodou. Sklo jeho stěn, voda, písek na dně – to jsou předměty, představující látku nejhutnější prostorové dimenze. Ale v tom samém prostoru uvnitř akvária je ještě i světlo, rádiové vlny, magnetické a gravitační pole atd. Přičemž všechny tyto energetické projevy za obvyklých podmínek na sebe navzájem nepůsobí, nebo téměř nepůsobí.

Tak je to i ve skutečném mnohorozměrném prostoru: emanace se v prostorových dimenzích rozlišují jako principiální rozsahy na stupnici jemnosti-hrubosti, jako různé stavy života, charakteristické pro různá "patra" "budovy mnohorozměrnosti".

Energie nejhutnější dimenze jsou víceméně stacionární, je to tvrdá hmota. Na druhém konci škály je Prvotní Vědomí, Stvořitel. Mezi nimi jsou vrstvy-"patra", obývané duchy různé úrovně rozvoje: jemnější jsou blíž ke Stvořiteli, hrubší – dál. Ti prvně jmenovaní jsou v ráji, ti druzí – v pekle. Každý z nich je mezi sobě podobnými.*

Takovým způsobem můžeme vyznačit dva vektory dvou stupnic mnohorozměrnosti: mezi Stvořitelem – a hmotou; a mezi Příbytkem Stvořitele – a hranicí s peklem.

A existují místa, kde se shromažďují nevtělené duše, v každé dimenzi? – Ano. Ale to není zásadní. Zásadní je to, že v ráji je jen láska, harmonie, jemnost, něžnost – vlastnosti, které v sobě rozvinuli při pozemských životech současní obyvatelé ráje. Ale v pekle dominuje zloba, nenávist, násilí, bolest, hrůza – vlastnosti obyvatel pekla, takové, jaké si předtím vypěstovali na Zemi.

Jmenovitě obvyklá úroveň zjemnělosti nebo hrubosti vědomí daného člověka předurčuje to, do jaké prostorové dimenze se dostane a bude v ní žít až do následujícího vtělení, jestli nějaké bude. A doba pobytu tam se může měřit stovkami pozemských let...

Udělejme si z toho pro sebe odpovídající závěry!

Vysvětlivka:

Grafické schéma osvojení si stavby Absolutna je představeno v knize [22].