SMYSL ŽIVOTA

V čem je smysl života člověka? – V kvalitativním a kvantitativním rozvoji vědomí. Musíme se stát dokonalými, jako je dokonalý Bůh, – tak zformuloval úlohu člověka Ježíš Kristus. A potom vcházíme do Jeho Příbytku a tam s Ním splýváme pro život věčný.

Kvalitativní složka rozvoje má tři směry: etický a intelektuální, a také zjemnění vědomí.

Eticky nedokonalé lidi k Sobě Stvořitel nevpouští, oni se sami odsuzují k dělání kotrmelců v utrpeních pozemských životů.

Intelektuální dokonalost je pro jistý a rychlý vzestup také nezbytná. Bez ní se člověk nedokáže zorientovat ve spoustě zvratů duchovní práce, a jestliže se pokouší vystoupit na žebřík duchovního rozvoje, bezpodmínečně se kácí zpátky, občas velice bolestivě.

Intelektuální aspekt rozvoje je nejobtížnější a v osobní evoluci jednotlivce nejpomaleji uskutečnitelný. Ale právě on je na duchovní Cestě rozhodující.

Stvořitel disponuje třemi základními vlastnostmi: Láskou, Moudrostí a Sílou. Ty musíme ovládnout i my na Cestě k Němu.

Mnohoaspektní Láska – jako soucit, starostlivost, něžnost, schopnost sebeobětování atd. – se rozvíjí především etickou prací na sobě.

Moudrost se osvojuje získáním vzdělání a tvořivostí v rozličných sférách sociální činnosti.

Síla v daném úhlu pohledu posuzování, ne těla, ale vědomí, odráží úroveň jeho "krystalizovanosti". "Krystalizace" vědomí – tento ustálený termín, navržený G. I. Gurdžijevem, označuje růst velikosti "shluku", množství energie individuálního vědomí člověka.

Pro lidi, vychované v materialistické tradici, je velice těžké to pochopit. Vždyť termín "vědomí" byl materialisty degradován na úroveň totožnosti s termínem "rozum". Avšak v duchovní vědě se tímto slovem označuje samo sebe si vědomé individuum – na rozdíl od jeho těla.