Podobenství o mnišství a meditaci mlčenlivé
Simeon Nový
Bohoslovec
Podobenství o mnišství a meditaci mlčenlivé
Nauč mě Nerozlučnosti, Můj Hospodine!
Aby se Světlem Tvým Nezemským
naplnilo tělo!
Aby v životě i smrti — Ty jsi byl
vždy se mnou!
Nauč mě Jednotě, Stvořiteli můj!
Modlitba, vyprávěná Simeonem
Žil jeden mladík. Jeho rodina byla bohatá a významná. Mladík se výborně učil různým naukám. Všichni mu předpovídali skvělou kariéru na císařském dvoře… Ale jeho náklonnost srdce — byla jiná. Netoužil a nehledal bohatství, neusiloval o slávu a pocty! Mladík se často zamýšlel nad smyslem lidského života, přemýšlel o Bohu a toužil pochopit Božská tajemství bytí! A požádal otce o dovolení odebrat se do kláštera kvůli studiu a duchovnímu očištění. Otec byl velice rozhořčený takovou prosbou syna! A tak mu řekl: „Ty jsi — mlád! A do kláštera se chodí na stará kolena! Nebo proto ještě, — aby si lidé vymodlili před Bohem odpuštění hříchů za svoje přestupky! Vzpamatuj se! Ty máš otevřené úplně jiné cesty!” A mladík mu odpověděl: “Ale proč si myslíš, otče, že jenom ve stáří před příchodem smrti — je potřebné vědět o Bohu a o smyslu svého života? A jestli mi není souzený dlouhý život, tak vůbec nestihnu zjistit — proč žiju? Chci se dozvědět — o smyslu života, o Bohu, ale vůbec ne o tom, jak se zavděčovat vládci nebo velmožům! A ne o tom — jak dosáhnout vyššího postavení! Nebo — jak tvoje bohatství rozmnožit desetinásobně nebo stokrát. Viděl jsem zemřelé — i mladé i staříky. A každého, kdo je živ teď, — takový úděl čeká! A, jestli člověk neví, proč žije, — jakou odpověď je schopen Bohu dát, když přijde čas umírat?!“ Ale otec synovi nedovolil odejít do kláštera. A mladík otci neodporoval. Ale hledání Boha a smyslu lidského života nezanechal. Jednou se odebral ke starci — představenému kláštera. Tento stařec byl všemi velmi ctěn. A stařec přijal mladíka, a ten mu vyprávěl o svojí touze po mnišském životě a o nesouhlasu svého otce. Stařec se laskavě podíval na mladíka a řekl: Proč potřebuješ žít v klášteře, jestli tě i tak neokouzlují světské svody, ale přitahuje tě láska k Hospodinovi? I když budeš žít ve světě, můžeš všechno to, co v klášteře, vykonávat! Kdo je opravdový mnich? Vždyť to — určitě není ten, kdo se ukrývá před světem v temné cele, aby nikoho neviděl a neslyšel! Ne uzavřením za stěnami kláštera — si duše uvědomuje sama sebe před Bohem! Mnich je ten — kdo Bohu zasvěcuje všechny činnosti i úmysly svoje a svojí snahou usiluje očistit duši před Otcem Nebeským!“ A mladík prosil starce, aby ho naučil: jak žít ve světě a přitom zachovávat mnišství: „Řekni: jak mám od nynějška žít? Co odmítat a o co usilovat?“ Stařec odpověděl: „Odmítej podporovat sám sebe ve všem špatném!“ Co je špatné — se vždy můžeš zeptat svého svědomí. A svědomí tě neoklame nikdy! Zbav se lenosti a hněvu! Zbav se tlachání! Nemluv naprázdno a spoutej mlčením řeč! Neurážej ostatní! Neurážej se sám! Odpouštěj, když jsou k tobě nespravedliví! Tím více — se smiřuj a pros za odpuštění, pokud nebudeš sám v právu! Ježíš učil lásce k našim bližním! Zkus to uskutečňovat v činech! Tohle ti pro začátek stačí.“ Ale mladík se zeptal: „A jak se modlit? Vždyť mniši tráví celý den v předstoupení před Otcem Nebeským, modlitby opakují nahlas — a skrze ně získávají milost.“ A stařec odvětil: „Jestli chceš neustále stát před Bohem, — naučím tě tiché meditaci mlčenlivé, kterou můžeš vykonávat vždy. Musíš se naučit ztišení — srdečnou mlčenlivost — zachovávat! A proto — ne před ikonou, ale ve vlastním srdci duchovním — rozžehni světélko lásky k Nebeskému Otci! A — ve ztišení srdečném — ať vždy hoří oheň lásky! Libovolné činnosti vykonávej s trpělivostí a pílí! Ale tu tichou meditaci — nepřerušuj!“ Mladík se snažil dodržovat to, co mu stařec řekl. A ukázalo se, … že to není tak jednoduché! Najednou uviděl, že náznaky rozčilení nebo hněvu v sobě nedokáže zadržet… Také si všiml, že ve spěchu a nemístně říká nadbytečná slova… Nebo — že se uráží, když jsou k němu nespravedliví… Také uviděl svoji lenost… Nebo se stávalo, že na meditaci mlčenlivou zapomínal… Ale pracovat na sobě-duši nepřestával. A mladík začal tak pozorně zkoumat svoje úmysly a činnosti, že se změnil za krátký čas. A ta jeho mlčenlivá meditace — radostně v srdci začala hořet! A on dohlížel, aby se nepřerušovala. A teprve teď hořelo v jeho duši světélko, pro Boha zažehnuté! A přišel k starci a řekl: “Tak dobře je mi v meditaci mlčenlivé — jakoby Bůh mojí meditaci viděl!“ „Proč by neviděl? — říká mu stařec, — Bůh všechno vidí, všechno je Mu známo: i každý úmysl, i každý přestupek kohokoli z nás! Stojí za to, abys o Bohu přemýšlel — a On je připraven ti Svou odpovědí pomáhat. Je to tak proto, — že je vždy všude přítomen! A tvoje meditace mlčenlivá — je Jemu milá! Protože v takové meditaci — člověk pro sebe nic nechce, jenom oslavuje Hospodina a děkuje Mu.“ A mladík se za krátký čas tak změnil, že se i jeho otec obměkčil: zrušil svůj zákaz a dovolil synovi uskutečnit přání a odejít do kláštera k moudrému starci do učení. * * * A stařec ho učí dále: „Naučil jsem tě první mlčenlivé meditaci — meditaci srdečné! Naučím tě i druhé mlčenlivé meditaci — splynutí duše s Duchem Svatým.“ Stařec ho v chrámu přivedl k proudu slunečních paprsků, které tam dopadaly oknem. A říká: „Podívej: ten paprsek slunce je podobný Světlu Svatému, které od Otce přichází! Tělo člověka je chrám, a Bůh je Světlo! A ty musíš ten chrám svojí duše — Proudem Světla Božího naplnit! Jaké je to Světlo, jaká je Jeho podstata? — To Světlo je Láska, Která přichází od Otce Nebeského. A vchod pro Světlo Lásky Otce je srdce tvoje duchovní. Ono bylo otevřeno první meditací.“ A tehdy mladík pocítil, že Světlo je… — Živé! A — že to Světlo je Proud Lásky Boží! A v tom Světle — se dotkl Veliké Čistoty! A na krátký okamžik se s tím Světlem — sjednotil!… * * * Od té doby uběhlo nemálo času. Dlouho se mladík snažil osvojit si druhou mlčenlivou meditaci. Do té doby nemohl stále procítit naplněnost Duchem Svatým, dokud nepochopil, že se s Proudem Lásky Boží může sjednotit jenom ten, kdo se sám stal takovou Láskou — něžnou, čistou, darující! Vždyť splyne jenom podobné s podobným! * * * Ale, mladík viděl, že třebaže teď žije v klášteře, děje se tu to samé, jako ve světě: i hněv, i urážky, i domýšlivost, i závist… A viděl v komunitě klášterní to, co považoval pro mnicha za nepřípustné. A jeho rozpaky byly obrovské! A obrátil se k starci o radu: jak postupovat, aby ho to, co vidí, nevedlo k odsuzování? A jak má v takovém neštěstí pomoci? A stařec mu říká: „Kdo je mnich? — Ten, kdo k Bohu usiluje každou myšlenkou rozumu a celou duší! Ale duše ze sebe nemůže okamžitě sejmout všechny těžké příkrovy, které k ní přirostly za mnohé roky. Ty příkrovy zakrývají oči, zacpávají uši, přikrývají kazy a nedostatky, spoutávají duši tíhou, nedovolující Světlo Hospodina vidět a pociťovat! Ty příkrovy se lehce nesnímají, duše se lehce neočišťují a neléčí! A ten, kdo ty příkrovy a kazy lidských duší vidí bez odsouzení, — ten se může stát léčitelem duší. Zamýšlím tebe — místo sebe — udělat představeným kláštera. Protože brzy odejdu… Jsi mladý, ale tvoje čistota a upřímnost před Otcem Nebeským — budou zárukou v tom, že lépe, nežli druzí dokážeš pečovat o duše v tomto domě Hospodinově! Dokážeš těm lidem ukázat pomoc, kterou by očištění duše a lásku k Otci Nebeskému v sobě získali. Jestli uvidíš, že je třeba jeden příkrov těžký možné z duše sejmout, ránu duševní vyléčit, kazy vyspravit — dělej to pro slávu Hospodina! Tohle bude od nynějška — tvoje hlavní práce! Lidi světské — uč pokoji a lásce, dodržovat přikázání Ježíše je uč. A bratry — uč před Boha předstupovat a uvědomovat si sebe-duši. A získáš moudrost sám — jen tehdy, když budeš lidem pomáhat čistotu před Bohem získat. A musíš se naučit — neodsuzovat, ale probouzet v duších uvědomělé úsilí zbavit se nedostatků. A Hospodin ti vždy napoví, jaký lék máš té které duši předepsat!“ A stařec se odmlčel… Ale mladík se ještě osmělil zeptat: „Říkal jsi mi, že existuje třetí mlčenlivá meditace… Vyprávěj mi o ní!“ „Meditaci třetí poznáš tehdy, až sám sebe opustíš…“ * * * A stařec odešel. A mladík se stal představeným kláštera. A v té velké odpovědnosti: se začal vždy ptát Boha: jak má postupovat? A začal rady Boží slyšet. A začal vidět Světlo Boha Otce Svítící — jak slunce! Začal skrze něj protékat Duch Svatý — a jeho slova i jeho skutky se naplnily moudrostí. A tehdy se jeho podstatou stala druhá meditace mlčenlivá, protože Duch Svatý byl v něm, mluvil a konal skrze něj. * * * Šel čas… Mnoha lidem pomohl zbavit se těžkých příkrovů, které duši spoutávají, Světlo zastírají, dýchání duší přerušují… A mnohé rány duševní vyléčil a mnohé kazy duševní se vyspravit — naučil. … A v tom čase zemřel jeho otec. A všechno jmění otce na něj přešlo jako na dědice. Ale on neudělal pozemské bohatství svého otce — majetkem kláštera, jak mnozí o tom snili… A nezačal pokrývat zlatem a drahými kameny ikony a chrámové zařízení… Ale otevřel školu pro děti, nemocnici a útulek pro staré osamělé lidi… A v klášteře s tím nebyli spokojeni. To byli ti, kteří žili v klášteře — jako ve světě: hledali pro sebe postavení a hodnosti, vyhledávali přízeň vládnoucích, a od těch nižších vyžadovali — uctívání… Ale zbavení duší těžkých příkrovů a strašných kazů — to vůbec nehledali… A usmyslili si, že svého představeného vyženou z kláštera… Napsali hlášení o tom, že se nechal svést nečistým… Protože vidí Světlo, podobné slunečnímu!… A slyší jakoby… od Ducha Svatého rady a nařízení. A skládá Bohu hymny… v pominutí rozumu! A byl vyhnán z kláštera… A svlékl oděv představeného. A odešel, a neměl nic jiného, kromě druhé meditace mlčenlivé, kterou získal. * * * A když vyšel z klášterních vrat — už ne mladý, prokvétající šedinami, — zeptali se ho lidé: „Kdo jsi?“ A on odpověděl: „Mnich Boží"… A odešel na břeh moře. A našel odlehlé místo a jeskyni ve skále. A začal žít tam. A Bůh byl s ním! A on viděl Boha! A on slyšel Boha! A Bůh byl vždy s ním! A mnich Boží byl vždy s Bohem! A když už více nevycházel ze Světla Ducha Svatého — tehdy před ním Otec Nebeský otevřel dokořán Bránu Příbytku Svého! A duše se oděla — oděvem Krista. A tehdy poznal třetí meditaci mlčenlivou… Protože teď už pro něj nebylo nic jiného, kromě Boha, jenom Bůh byl Vše a ve všem! Teprve teď žil Bůh v něm. A činil skrze něj to, co potřeboval On… A kolem něj se děla znamení Milosti Boží… A lidé ho začali nazývat svatým starcem. A objevilo se tolik poutníků, že ti, kteří ho uctívali, postavili nový příbytek vedle jeskyně, kde žil. A stařec nikomu neodmítal radu ani pomoc. * * * Jednou k němu přišel mladík a zeptal se: „Pověz, moudrý starče: proč jsi žil svůj život?“ A stařec odpověděl: „Zpočátku jsem žil — abych lásku srdečnou poznal! Potom jsem žil — abych lásku lidem daroval, lásce je naučil. Aby se starostlivosti — u našeho Stvořitele učili. A teď — Bůh žije ve mně, a já v Něm. A to, co dělám, — to On dělá…“ A řekl chlapec: „Nauč mě žít tak, jak žiješ ty!“ A stařec mu začal vyprávět o první mlčenlivé meditaci…
Když jsem překládala tohle podobenství, dlouho jsem nemohla nalézt český ekvivalent pro ruské slovo „predstojanije. Žádný takový výraz v češtině neexistuje. Mniši žijí v „predstojaniji“ před Bohem. Převracela jsem to slovo na všechny strany a přemýšlela o tom, co to ti mniši vlastně dělají, abych ten výraz nahradila nějakým opisem. Napadlo mě slovo „předstoupení“. Představila si sebe samu jako mnicha a předstoupila před Boha: „Bože, tady mě máš, stojím před Tebou se všemi svými skutky i chybami!“ A v tom jsem ucítila silný proud blažené energie Lásky, jaký jsem nikdy v životě nepocítila! Pochopila jsem, že jsem poprvé stála před Boží Tváří. Ale Bůh je s námi stále! Jenom my se před ním uzavíráme do skořápek svých malých životů.
Zkuste si také procítit blaženost předstoupení před Boha!
