Šakjamuni

— Láska — to je pravý základ veškerého Univerza!

Ten, kdo chce poznat odvěkou Podstatu věcí, musí být především plný lásky.

Protiklad lásky — nepřijetí druhých a sebeláska — uvrhuje člověka do bezedné propasti nevědomosti a iluzí.

Jenom láska dává ten zrak, kterým je možné uvidět Pravdu.

Láska ke všemu jsoucímu pomohla i Mně najít Cestu.

Bez ní je možné jen bloudit v temnotách iluzí.

Ať láska ozařuje stezku každého hledače Pravdy!

* * *

— Mým cílem v Mém posledním vtělení bylo přinést ostatním lidem stav úplného osvobození od okovů světa hmoty, odhalit pro ně, že Osvobození existuje, že je skutečně možné.

— Jaké jsou charakteristické zvláštnosti Tvé Cesty?

— Je to Cesta poznání toho, že každý z nás je ve své prvotní podstatě potenciálně naprosto svobodný.

Já jsem tu Svobodu poznal ve Svých hlubinách, když jsem se snažil dobrat Prvotní Podstaty všeho Jsoucího. Poznal jsem, že ve Své Nejhlubší Podstatě nejsem spoután ničím, co se děje ve světě hmoty.

O tom jsem se pokoušel vyprávět lidem: že ve své Podstatě jsou svobodní, a že ta svoboda je nesrovnatelně dražší, než jakékoliv vlastnictví, které můžeme mít v materiálním světě. A proto není důvod být znepřátelený s druhými, cokoliv brát druhým, závidět, žárlit. Vždyť ten nejdrahocennější poklad už má každý člověk od narození. Stačí Ho jenom najít!

* * *

V době, kdy pršelo, ve stanu:

— No a co, že prší? Déšť je vynikající záminka k meditacím!

Já jsem miloval meditování v dešti. Stačí se jen vědomím rozmístit spolu s deštěm v celém prostoru kolem těla — a pociťovat padající kapičky deště, a přitom vcházet pod každou z nich «z druhé strany».

V té meditaci můžeš pocítit, čím se Já odlišuji od obyčejné vtělené duše. Obyčejná duše se pociťuje živá pouze ve svém těle. Avšak Já Se pociťuji živým v každém ději, co probíhá, v každém zavlnění trávy, v každém šelestu listí, v každé padající kapce deště...

* * *

— Já budu ještě dál vyprávět, můžu ještě povědět hodně prospěšného pro tebe a druhé lidi.

— Proč jsme Tě dříve nepociťovali?

— Protože jste Mě hledali tam, ale Já jsem tady: v hlubině vašich rozvinutých duchovních srdcí, prostý, něžný, milující vás...

* * *

— Každý, kdo začal duchovní hledání, je hoden pomoci. Každý, kdo začal Cestu, — dostává od Nás pomoc, dokonce i tehdy, jestliže dosud jeho cesta není přímá.

… Ano, mnohé je zapomínáno vtělenými lidmi, kteří předávají vědomosti řadu staletí.

Zachovat čistotu Učení a zároveň ho udělat přístupným pro pochopení spoustou lidí je neobyčejně složitý úkol. To se podařilo jen nemnohým, včetně vás.

Každý Avatár, přicházející na Zemi, každý Božský Učitel, na to vynakládá veškeré úsilí; zasvěcuje do nejvyšších vědomostí ty, kdo jsou schopni je obsáhnout, a dává základy mravních zákonů všem lidem, aby šli po Cestě Světla.

— Proč nebyl Bůh, jako Cíl všech hledání lidské duše, hlavním tématem Tvého hlásání?

— … Když jsem teprve začínal Svou Cestu duchovních hledání, hledal jsem Vyšší Spravedlnost, hledal jsem pro lidi možnost vysvobození z utrpení.

Miloval jsem lidi a chtěl jsem jim pomoci.

Narodil jsem se v rodině krále země, a očekávalo Mě stát se vladařem. Byl jsem spravedlivý a dobrý. Brzy měla úplně celá vláda v zemi přejít na Mne. Ale Já jsem viděl, že Moje spravedlivost a moc nedokážou přemoci utrpení, nemoci a smrt, které jsou neodvratné pro všechny vtělené lidi...

A tak jsem se vydal na Své duchovní putování a hledal jsem tu příčinu, ten důvod, kvůli kterému musí vtělený člověk prožívat nemoci, soužení a smrt. Hledal jsem odpovědi u poustevníků a mudrců... A hledal jsem odpovědi i Sám; zkoumal jsem hlubiny duše a nořil se v meditacích stále hlouběji a hlouběji.

A našel jsem odpovědi! Uviděl jsem mnohé světy — lóky mnohorozměrného prostoru. Uviděl jsem zákony karmy, určující příčiny zrození a smrti, utrpení a štěstí, připadající každému pozemskému životu. Našel jsem cestu překonání řady utrpení prostřednictvím toho, že člověk změní sám sebe, svůj vztah ke světu a duším, v něm žijícím. Já jsem našel Velikou Svobodu!

A já jsem to nehledal pro sebe. Chtěl jsem darovat příležitost uvědomění si života, Cestu k Osvobození— všem lidem!

Šel jsem tou cestou, na které ego mizí a nahrazeno «prázdnotou» (mám na mysli stav Nirodhi*). A jestliže k tomu dochází na té nejhlubší, nejjemnější úrovni mnohorozměrnosti, — pak zůstává pouze jedině jsoucí Věčné Vědomí — Vesmírné Prvotní Vědomí. A tehdy — v tom okamžiku, kdy «já» zmizím, — se Já stávám Neoddělitelnou Součástí Jediného Jsoucna. Právě to jsem nazval Osvobozením, a to také je Nirvána. V tomto stavu si Vyšší Já duše uvědomuje Sama Sebe jednotným s Prvotním Vědomím všeho bytí. O tom je Moje Diamantová sútra.

— Ale vždyť základy těchto vědomostí jsou obsaženy v Bhagavadgítě, která se v Indii objevila už tisíciletí před Tvým posledním vtělením. Zároveň z těchto Tvých slov vyplývá, že jsi znovu odhaloval to, co už bylo vyloženo Krišnou. Cožpak jsi Ty, Který jsi byl členem královské rodiny, nebyl obeznámen s Krišnovým Učením?

— Indie v tu dobu... — to přece nebyla jednotná země: na jejím území existovalo několik království nebo knížectví... Neexistoval ve všech dokonce ani společný jazyk... Masový tisk knih, hromadné sdělovací prostředky (rozhlas, TV) — tohle všechno se přece objevilo až v mnohem pozdějších letech...

A ještě k tomu Mě Moji rodiče v mladém věku «ochraňovali» před vyššími duchovními vědomostmi...

Ano, Krišnovo Učení jsem tak, jako spousta lidí, kteří Mne obklopovali, neznal. A musel jsem tedy všechno «znovu odhalovat» Sám, opíraje se při tom jen o nevtělený Vyšší Rozum.

Pokud bych dosahoval Splynutí s Prvotním Vědomím prostřednictvím Bhagavadgíty, pak by byl Krišna Mým Učitelem. Pak by Jeho jméno, Jeho slova a ponaučení zněla v Mém Poselství k lidem!

Ale věčné pravdy je často nutné odhalovat znovu a znovu.

Avšak spoustu Velikých, Kteří poznali Celek, jsem poznal, až když jsem se hmotně téměř přiblížil k prahu, za kterým není oddělenosti...

… V Indii v tu dobu bylo pro většinu lidí vědění o Pravdě, přinesené Krišnou, nahrazeno obřady uctívání pohádkových «bohů». Obřady a ceremonie nahradily Pravdu... Ostatně, tohle na Zemi převládá i v současnosti...

Ano, Já jsem hledal Sám Cestu a znovu jsem se pokoušel k lidem mluvit o tom, že člověk musí žít podle zákonů nepůsobení zla a dávání lásky, že si Cestu k získání Svobody nebuduje modlením, ale mravným životem a meditací.

* * *

— Nestačí se pouze naučit vcházet do Nirvány. Mnozí z vašich žáků poznávali Nirvánické stavy, ale kvůli nesprávně přijatým rozhodnutím nebo činům osobního «já» se navraceli do koloběhu osudů a vtělení, aby potom znovu hledali Jednotu. Jejich Cesta bude v budoucnu lehčí proto, že už se Pravdy dotkli, ale... Mnozí z vašich Božských Přátel také mluvili o tom, že se v předposledním vtělení dotýkali Nirvánických stavů, ale neupevnili se ve Splynutí s Prvotním Vědomím...

Jednota s Prvotním Vědomím se musí stát podstatou, bytím! Individuální «já» musí být úplně nahrazeno «Já» Božským!

Já jsem nejen prostě dosáhl na krátký okamžik stavu Nirvány. Ale konkrétně jsem nahradil osobní «já» — Jednotným «Já» všech Dosáhnuvších. Postihl jsem Nejvyšší, a potom jsem právě tak žil a přemýšlel. A nehledě k tomu, že jsem ještě měl materiální slupku těla, jsem se stal absolutně svobodným! Jelikož individuální mysl byla nahrazena Božským vědomím.

… Existuje několik stádií podmanění mysli, o čemž psal i Vladimír ve svých knihách:

První je — naučit se vnitřnímu tichu, donutit mysl zmlknout. To se samozřejmě dosahuje právě ponořením do duchovního srdce.

Druhé — naučit se slévat individuálním vědomím s Božským Vědomím.

Třetí — když je myšlení individua přeneseno do Jednotného Prvotního Vědomí, Jednotného «My».

— Pověz, meditaci «Kříž Buddhy» jsi daroval Ty?

— Ne tak úplně. Ale je v ní realizace Mých myšlenek duchovní Cesty. A každý, kdo Mne při vykonávání této mediace pozve do svého duchovního srdce, — obdrží Mou pomoc.

Vždyť to nejdůležitější je zvolit si lásku za svůj vedoucí životní princip. Ale ne «lásku» k sobě, ale lásku, zaměřenou od sebe ke všem živým bytostem na Zemi, vtěleným i nevtěleným.

Všechno kolem je naplněné životem, všechno se rozvíjí díky lásce, nezávisle na tom, jestli o tom víme nebo nevíme. A nebylo by moudré odvracet se od tohoto vědění, když u nás zaklepe na dveře!

Vysvětlivka:

Nirodhi je jeden z nejvyšších meditačních Nirvánických stavů rozvinutého vědomí. Stav Nirodhi vzniká při vykonávání techniky, nazývané «totální reciprocita», v důsledku čehož vědomí mizí z «centra hlavní koordinace» a na předchozím místě jeho výskytu je teď vnímána «prázdnota». Individuální vědomí se při tom stává vzájemně rozplynutým s Vědomím, které ho obklopuje.

«Totální reciprocita» se zpočátku neosvojuje v nejvyšší prostorové dimenzi (a to umožnilo adeptům buddhizmu mluvit o existenci různých «prázdnot», pociťovaných v různých prostorových dimenzích-lókách). Avšak cílem uvedených tréninků je ovládnutí schopnosti vcházet takovým způsobem právě do Splynutí s Prvotním Vědomím.

V naší praxi je «totální reciprocita» snadno osvojována na odpovídajících místech síly. Ale to je dosažitelné pouze těm adeptům, kteří se úspěšně rozvinuli jako ohromná duchovní srdce a dosáhli vysoké úrovně zjemnělosti vědomí.

Nirodhi není jediným způsobem Splynutí individuálního vědomí s Vědomím Prvotním, ale je velice efektivní.

Při tom je nutné ještě jednou zdůraznit, že takové Splynutí je možné uskutečnit pouze rozvinutým duchovním srdcem za přítomnosti intenzívní lásky k Hlavnímu Cíli našich duchovních úsilí a veškeré naší existence jako lidí.

Proto bychom měli začínat Cestu k Němu přijetím základů duchovní etiky a jejich uskutečněním ve svém životě, rozvíjením emocí lásky v sobě a meditačními tréninky zaměřenými na změnu sama sebe v rozvinuté duchovní srdce.