Jdi na obsah Jdi na menu
 


Volchva

1. 3. 2016

Volchva

 

Na kopci uprostřed lesa, na mýtině, obklopené borovicemi a břízami, – vstupujeme do nemateriálního průzračného a něžného Božského Ohně. Tak se na tomto místě síly projevuje Božské Vědomí jednoho ze Svatých Duchů.

Řekneš nám Svoje jméno?

Říkají Mi Volchva.

A druhé jméno nemáš?

Před tím, než jsem se stala Volchvou, Mě nazývali Vasilisa, ale potom zůstala jenom Volchva: předchozí jméno už nemělo význam.

Pověz nám, prosím, o tom Tvém životě na Zemi a o životě Volchvů v těch časech!

Bylo nás několik Volchvů – nositelů dávných vyšších vědomostí o Bohu. Mezi námi byl i Můj adoptivní otec. Já jsem byla neustále s Ním a vstřebávala všechno, co dělali a věděli Volchvové.

Byla jsem ještě úplně maličká, když Mi zemřela matka. Jiní příbuzní mi tehdy nezbyli. A tak jsem se od raného dětství stala učednicí u Volchvů.

Přiměřeně k tomu, jak jsem dorůstala, Mi spolu s výukou různým dovednostem, včetně léčitelství, začali poznenáhlu předávat i vyšší vědomosti o Bohu, o stavbě vesmíru, o zákonech, kterými se řídí Evoluce Univerza. Učili Mě i meditačním praktikám pro rozvoj vědomí. Je pochopitelné, že slova a představy byly jiné, nežli v současnosti, ale smysl byl ten samý:

Existuje Vesmírný Bůh, Jednotný pro všechny, – rozměrově nekonečný a věčně jsoucí Oceán Nejjemnějšího Vědomí; a úkolem každé duše je, se postupně rozvíjet, přibližovat se svým stavem k Jeho stavu. Při tom je na vyšších stupních rozvoje nutné, stát se zejména tvořivým, konajícím Božským Ohněm, vycházejícím z Velikého klidu.

Povídej ještě, prosím, o tomto Svém životě!

V těch časech, když jsem se stala Volchvou, bylo pro ženu velice těžké dostat se mezi ty vyvolené, kteří se mohli učit na Boha, tj. mezi ty, koho zasvěcovali do vyššího vědění o Cestě postižení Boha a Sjednocení s Ním. Tehdy už byla dávná duchovní kultura Rusi donucena odejít do hluboké «ilegality»... Ti, kdo ještě ochraňovali vědění, dovednosti a vzpomínku na velikou duchovní minulost, se skrývali v hustých, neproniknutelných lesích... Nepočetní Volchvové teď brali do učení jenom muže, silné duchem – aby ani na mučidlech nevyzradili svá posvátná umění, která byla schopna ovlivňovat dokonce i materiální úroveň. Ale ani z nich nebylo jednoduché vybrat ty, kdo by mohli intelektuálně pojmout celou hloubku nejvyšších vědomostí.

V těch letech se také nezřídka stávalo, že Volchvy nazývali sami sebe i ti, kdo takové hodnosti nebyli hodni. Možná, že ta jejich přání byla dokonce i dobrá, ale oni předávali svoje vědomosti «polodůstojným» a nebo se dokonce stali přisluhovači chamtivých vládců tohoto světa... Třeba se jim zdálo, že takovým způsobem pomáhají uchovat drahocennou moudrost a starodávnou kulturu, ale... jenom napomáhali degeneraci a překrucování Božského Vědění. Cíl Splynutí s pravou Božskou Sílou byl zaměňován za splynutí s čarodějnou sílou bytostí pekla...

...Každá země má to náboženství a ty vládce, které si zaslouží lidé v ní žijící... Jenom jednotlivci, jenom nemnohé duše bývají výjimkou z tohoto pravidla v temných časech úpadku duchovnosti.

V té době už z předchozích duchovních občin téměř žádné nezbyly. Osamělost a uvědomění si, že je téměř nemožné ovlivnit chod událostí v zemi, která se stala místem svárů a mocenských bojů znepřátelených klanů, se staly smutným údělem Zasvěcených těch časů... A Oni v takové situaci viděli svůj úkol v tom, ochránit čistotu vědění hlavně pro budoucí pokolení, až se lidé zase vzpamatují a vzpomenou si na Božské předurčení života člověka na Zemi, a na Zákony Veliké Harmonie...

...Už jsem vám říkala, že Můj adoptivní otec byl Volchvou. A On se odhodlal k odvážnému a zoufalému kroku: odešel do světa a začal kázat. On se nepokoušel vnést do světového názoru lidí ty nejvyšší vědomosti o Splynutí se Stvořitelem, které by byly stejně pro většinu nepochopitelné, ale třeba jen zakotvit ty nejzákladnější mravní pilíře, etickou čistotu. A tak chodil s guslemi po vesnicích, zpíval starodávné písně a vyprávěl dávné skazy. Nazývali Ho Bajanem.

Jednou na místě, kde byli zaživa upáleni lidé jedné z nemnoha občin, které uchovávaly dávné vědomosti, našel ještě trochu živé dítě. Byla jsem to Já.

Bajan se Mě pokoušel dát do nějaké rodiny v jiných vesnicích, ale nikdo si nemluvně vzít nechtěl: lidé v tu dobu neměli radost z «přebytečných úst»...

A tak Bajan tu situaci přijal jako Vůli Boha ve vztahu k Sobě – a začal se o Mě starat a vychovávat Mě jako dceru a žákyni.

Postupně se ve Mně probudily schopnosti duše, nashromážděné v minulých životech, – jasnovidnost, umění vnímat nahlas nevyřčené myšlenky. Ale také se projevila neústupnost povahy, hraničící s tvrdohlavostí. A pro Bajana nebylo jednoduché učit Mě pokoře, klidu mysli, umění žít ne tělem, ale duší, pěstovanou jako duchovní srdce.

A On Mě učil kontrole emocí a přání, učil Mě provádět ty nejjemnější energie skrz energostruktury těla. To se mi potom velice hodilo během našich vystoupení před lidmi: posluchači a diváci se ponořovali do Námi vytvářeného energetického pole lásky, ve kterém mnohem snadněji vnímali, co jsme jim ukazovali, vyprávěli a zpívali. Jeden čas Mi to přinášelo velkou radost a uspokojení...

Bajan chtěl u toho ukončit Moji výuku... Ale Mně to nestačilo: Já jsem se chtěla stát opravdovou Volchvou, hledala jsem úplnost ponoření do Oceánu Stvořitele-Svaroga!

A tak Mě Bajan začal postupně zasvěcovat do meditací úrovně buddhi-jógy.

On Mě také přivedl k té maličké skupince Zasvěcených, kteří žili v lese v úplném osamění. A Oni po dlouhém váhání také souhlasili, že Mě budou učit...

... Po tom, co se Bajan rozloučil se Svým pozemským tělem, jsem odešla žít k těm Volchvům. Oni Mě učili léčitelství, řízení proudů Átmické Energie, ponoření do «ne-já», ve kterém si člověk může uvědomit Sílu Svaroga. A také Mě učili zvedat Oheň Tvořivé Síly k tělu a posílat projekce-obrazy na materiální úroveň.

Poznala jsem Splynutí se Svarogem – a zdálo se Mi, že se teď už všechny Moje toužebné naděje splnily...

... Plynul čas. Začala jsem žít samostatně. Měla jsem maličký domek u lesního jezera. A měla jsem také Oceán Boha, do Kterého jsem se mohla nořit v meditacích...

... Ale přání darovat lidem tu lásku, ty vědomosti, které jsem měla, Mě znovu a znovu přivádělo do toho světa, který se odvracel od Božích Zákonů; a ve kterém vládlo násilí a prolévala se krev...

Obvykle jsem k lidem přicházela jako léčitelka – a občas jsem v takových situacích dokázala duši pomoci více, nežli tělu.

Tak jsem také potkala vám známého Dmitrije (ačkoliv Ho v tom životě nazývali jinak; ale to teď nemá význam). A dokázala jsem Ho tehdy naučit všemu, co jsem uměla.

... Po tom, co odešel, aby následoval svoje předurčení, jsem už speciálně hledala ty, koho bylo možné učit.

... Potom jsem se vtělovala ještě dvakrát. Poprvé – spolu s Dmitrijem: abych Mu pomohla v Jeho Misi. (Právě tehdy dostal jméno Dmitrij Požarskij). A potom – ještě jednou v severských krajích Rusi, skoro tady, kde jste Nás potkali. Bylo to na přelomu osmnáctého a devatenáctého století...

* * *

Otevřít pro čistá srdce bránu do Sluneční Všemohoucnosti Svaroga – což to není nejvyšší poslání pro rozvinutou duši? A což to není nejvyšší sloužení Všemohoucímu Tvůrci Veškerenstva?

Člověk se musí učit, jak očistit sama sebe jako duši, – aby potom mohl pochopit a přinášet do světa Světlo dávající Vědění!

Aby člověk mohl tvořivě budovat svůj život a životy kolem – musí probudit uvědomění sama sebe jako duše! Ale to nemůže udělat, dokud nic neví o Vládci a Stvořiteli Všeho, našem Otci a Společném Rodiči!

Vždyť opravdové uvědomění sama sebe se rodí jen za podmínky pochopení toho, že člověk je významnou částicí v Božském Stvoření! Významnou – proto, že člověk má možnosti, odlišující ho od všech jiných Božských stvoření a umožňující mu postihovat Boha a dosahovat Splynutí s Ním!

Ten, kdo umí nořit mysl do duchovního srdce, – ten získává čistotu myšlenek.

Duše, které usiluje o Sjednocení s Bohem, se musí naučit myslet v čistotě srdečné lásky!

Člověk se spojuje s Tvůrcem prostřednictvím svého duchovního srdce! Prostřednictvím srdečné lásky se mu odhaluje Realita Boha!

Ať se každý člověk učí myslet v srdečné čistotě tak, že bude mysl ponořovat do Oceánu Lásky a Klidu!

* * *

Výhonek rostliny je spojen s půdou. Bez půdy se výhonek nemůže rozvíjet!

A taková je i podstata člověka. Člověk nemůže úspěšně růst, pokud není spojen se Zdrojem všeho – Stvořitelem! Člověk si musí sebou-duší uvědomit svoji sjednocenost – přes svůj «kořen» – s Božským Zdrojem svého života!

Duše, která se přeměnila v duchovní srdce, se stává tou částicí vesmírného bytí, která získává schopnost růst a pracovat v uvědomělé Jednotě s Bohem!

 

 

Související: http://www.spirita.estranky.cz/clanky/literatura-z-dilny-dr.-antonova/knihy--ktere-nam-posila-buh/bozsti-ucitele--svati-duchove--o-sobe/knize-dmitrij-pozarskij.html

 

http://www.spirita.estranky.cz/clanky/literatura-z-dilny-dr.-antonova/knihy--ktere-nam-posila-buh/povest-o-knizeti-dmitriji-a-volchve/                     

 

Zdroj: http://swami-center.org/