Kapitola desátá: Ježíš
Kapitola desátá:
Ježíš
Alexej se za dobu, která uplynula od začátku výuky, podivuhodně změnil – dokonce i zevnějškem. Jeho tělo se naplnilo čistou sílou, zářením a krásou přeměňované duše!
Jednoho dne se na něj Rada obrátila se slovy:
– Alexeji, ty jsi říkal, že bys chtěl sám uvidět Ježíše. Právě teď Ježíš přišel! Chce s tebou mluvit!
... Božské Světlo, nepostřehnutelné normálními orgány smyslů se začalo přibližovat, vzrůstalo. Nedalo se o tom pochybovat! V Alexejovi se všechno rozechvělo štěstím! Věděl, že to, co se děje, je opravdové! Byla to ta Největší Láska a nejhlubší Božský Klid!
Alexej téměř nedýchal; bál se i pohnout, aby se ten Zázrak neztratil!
Všechno vnější – jako by zmizelo, jako by bylo neskutečné. Dokonce přestal pociťovat i přítomnost Rady.
Světlo, podobné nejněžnějšímu slunečnímu, zaplnilo celý prostor kolem.
Alexej uviděl zářivou Podobu Ježíše.
Ježíš, třebaže byl ze Světla, přesto byl skutečný, živý!
Alexej chtěl padnout na kolena, ale nedokázal pohnout tělem.
A tak jen stál, a Ježíš přicházel k němu.
Ježíš vztáhl Ruce... Dotkl se Dlaní Alexejových prsou, a potom položil obě Dlaně na jeho hlavu. Alexejovo tělo se naplnilo Ježíšovým Božským Světlem. Jako když se nádoba, ponořená do jezera, naplňuje vodou – tak se i jeho tělo stalo jakoby dutým, vtekla do něho Ježíšova Láska a Něžnost a zaplnila ho.
Ježíš Alexeje objal, a potom, když Objetí rozevřel, o pár kroků ustoupil. Ale ten pocit, že je v Objetí, v Alexejovi přetrvával. Bylo to tím, že ho Ježíšovo Světlo a Láska objímaly ze všech stran.
Alexej uslyšel Ježíšův hlas:
– Synu Můj, – právě teď Mne vnímáš! Rád tě vidím takového, jakým ses nyní stal! Velice mnohému ses naučil a – jako duše jsi dospěl! Stal ses čistějším tělem i vědomím, a zbavil ses hromady lživých dogmat a představ, vštípených v dětství, které ti tak překážely! Teď pro Mne bude jednodušší ti pomáhat a učit tě!
Já jsem byl vždy spolu s tebou. Ale až teď Mne konečně můžeš vidět a slyšet zcela jasně a zřetelně.
Žehnám začátku tvé nové etapy výuky a Sloužení Mně a Otci Nebeskému!
Já budu kvůli tomu k tobě přicházet vždy, když Mne zavoláš.
... Viditelná Podoba Ježíše se začala rozplývat – a zmizela ve Světle.
Světlo zůstalo a naplňovalo Alexeje nepopsatelnou blažeností!
Alexej ještě pořád stál bez hnutí. Nestyděl se za slzy štěstí, které se mu řinuly z očí. Dosáhl svého nejvyššího cíle! Uviděl a uslyšel Ježíše! Ježíš se ho dotkl Božskýma Rukama! A vjem toho všeho, vzpomínka na to – se vtiskly navždy do duše!
Znamená to, že přímý osobní kontakt s Ježíšem je zcela dosažitelná Skutečnost!
Konečně se Alexej obrátil k Radě:
– Jak ti mám poděkovat?!
... Ona se radostně usmívala:
– Pro mě je největší odměna to, že se ti všechno daří!
Žít a přitom se ve světě Světla přímo stýkat s Těmi, Kdo tam žijí a pracují, – mám na mysli Božské Duše, – to se pro tebe může brzy stát přirozenou dovedností a štěstím v životě!
