Cesta Duchovního Srdce

V Božských tělech ze Světla byli ohromní, – Oni byli podobní Horám. Základy těch Hor byly v Hlubině, nedozírné pro obvyklý lidský zrak, a jejich vrcholky měly Zářící Podoby s Obličeji a Rukama.

Nejednou jsi viděla, že západ slunce může být právě tak krásný, jako východ... Večerní červánky mají jinou krásu – ale i ony bývají překrásné!

A tak i západ pozemského lidského života – může být důstojný!...

... Avšak Alexej začal mít téměř neodbytný pocit, že už by měl odsud odjet, že už udělal všechno, co bylo možné...

«Ale jak bych mohl odjet, když jsem práci nedovedl do konce? Vždyť mi sám car poručil povědět biskupu Fjodorovi všechny podrobnosti o církevní reformě!...»

Po takových myšlenkách se Alexej znovu s jistotou ponořil do Božského Světla – a přicházelo klidné poznání, že vše je v Božích Rukách! Alexej pak – spolu s Bohem – objímal srdečnou láskou rozsáhlá prostranství! Jakoby se celý prostor – od daleké sibiřské tajgy, kde nyní byla Rada a všichni občiníci, až k novému severskému hlavnímu městu Ruska – teď vešel do duchovního srdce, spojeného s Láskou a Klidem Božských Hlubin.

... Rada se mlčky dívala na Alexeje. Její láska byla větší, než zármutek z odloučení těl... Její láska byla natolik silná, že milovaného obdarovala svobodou...

– Proč jsou ve všech existujících náboženstvích obřady?

Proč tyto obřady časem nahrazují Živého Boha?

Bylo by možné se bez obřadů obejít?

Ano, osvobození duše od živého těla je možné! Je to veliká Svoboda ve Sjednocení lidské duše s Bohem! Ty jsi to už nejednou zažíval, a znáš tedy to Veliké Štěstí! Ale je možné se naučit žít v tom Sjednocení stále a neztrácet ho, dokonce ani když tělu hrozí nebezpečí!

Pociť, že lidská duše, naplněná láskou k Bohu je maličký chrám. A Země – to je chrám velký. A na oltáři toho chrámu hoří Neuhasitelný Oheň v Srdci Matky Země!

Srdce Země patří každému, kdo ho poznal...

Bylo to, jako by tekla mohutná a plynulá řeka Světla, do které každý vcházel na svou úroveň, na dostupnou hloubku. A těm, kdo už byli připraveni k vyššímu, ten Proud Světla umožňoval vtékat do Oceánu Božské Všejednoty a rozplývat se v Něm.

Ale nemoci přece nejsou člověku dávány nadarmo! Přičemž to pokaždé není za trest!

Doufám, že jsi teď i ty mnohé pochopil.

Lidé, kteří se stali velkými léčiteli, k tomu často došli přes bolesti vlastního těla, kterých se chtěli zbavit. A ještě někdy – právě prostřednictvím bolestí – vysvětluje Bůh člověku to, co si nyní má a musí uvědomit.