Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kniha Vojína Ducha 1

 

Těm, kdo poznali Světlo, Vojínům Ducha,
a těm, kdo jsou na Cestě ke Světlu,
je zasvěcena tato kniha.

 
Kniha Vojína Ducha
Osamělý poutník šel po cestě. Nesl v Sobě Moře Ohně*1, Hlubinu a Věčnost.
Dlouho šel směrem, známým jenom Jemu samému. A přišel do velkého města — tam, kde je hluk a spěch, tam, kde lidé pobíhají ve věčném hledání požitků, ve věčném pachtění za tím, co jim, jak oni myslí, přinese štěstí… Ruch, hluk, rámus…
 
Poutník se na to všechno podíval a ponořil se ještě hlouběji… A záření Moře Ohně z Jeho očí se stalo ještě pronikavějším…
Usmál se — a vydal se napříč tím spěchem…
A kolem něho s rámusem uháněla auta, lidé, spěchající za svou prací, něco křičeli jeden na druhého. Ale uvnitř Poutníka bylo ticho…
 Došel do malého parčíku a sedl si na lavičku. Bylo tady daleko méně rámusu. Kvetly květiny. Stromy svým klidem objímaly všechno kolem. Ptáci jarními trylky přehlušovali hluk aut… 
Poutník si vydechl z plných plic. Výborně! A — rozplynul se ve vší té kráse. Ano — dlouho už žil, naplněný Pokojem a Velikou Něžností, v Jednotě se Vším… 
Najednou uviděl mladého člověka, který Ho se zájmem pozoroval. Jejich pohledy se setkaly, a chlapec, po dlouhém váhání a vnitřním boji, se přece jen rozhodl k němu přistoupit.
 
— Dobrý den… Promiňte… Můžu si přisednout?
Poutník se s úsměvem a hlubokým klidem na něj podíval a přikývl.
— Víte, já tedy… — chlapec se zadrhl a nevěděl, co dále říci, — hledám všechno, hledám… A ještě k tomu sám nevím, co! A pořád — to není to… Ale Vy… Podíval jsem se na Vás — a až jsem se uvnitř celý rozhořel, skutečně… Takový jsem měl pocit, jako byste Vy našel to, co já tak dlouho hledám… 
Chlapec umlkl a podíval se na Poutníka, jehož tvář se zdála být jaksi «nepřítomnou», «vzdálenou»…
Zavládlo pro mladíka trapné mlčení.
Potom se rozlehl tichý a měkký hlas Poutníka:
— Výborně… Povím ti o Cestě Ducha a o Těch, kdo našli To, Co ty tak vášnivě hledáš.
Tvář chlapce se rozsvítila radostí.
— Ale ty si to zapisuj, aby sis to zapamatoval — dodal po nějakém čase s úsměvem a rozhodností v hlase Poutník.
 
                      * * *
 
— V překonávání «sama sebe» nachází Vojín Ducha požitek! V nepřetržitém duchovním hledání je jeho štěstí!
Pokud by se ve světě věcí stalo všechno příliš dobrým a nebylo by s čím zápasit — Vojín Ducha by uvadl a přeměnil by se… v sebe podporující bytost! 
Ale Vojín Ducha — nehledá těžkosti! Ony ho samy nacházejí! 
Každá taková těžkost mu pomáhá ještě více se sblížit s Tím, Koho miluje.
A Ten, Koho on miluje, pokaždé vítá Vojína Ducha v Sobě s Nekonečnou Láskou! Vždyť právě On ty překážky pro Vojína Ducha vytvářel! 
Vojín Ducha je klidný!
On se dívá na život — jako na tok řeky. A všechno, co mu ta řeka přináší, pokládá za blaho, za dar od Milovaného Přítele.
 
A využívá každý takový dar k obohacení sama sebe zkušeností bytí.  
Vojín Ducha stále pamatuje na smrt: na tu, která ho očekává v každém obratu osudu a čeká na jeho chybu! A uvědomění si toho naplňuje Vojína Ducha určitým porozuměním pro to, co je nutné dělat, a co — ne. 
Každý den Vojína Ducha je naplněn bitvou — bitvou se sebou samým, se svou nedokonalostí.
Nezaměstnává se neproduktivním bolestínstvím a sebelítostí!
Hoří v něm Oheň Tvůrce, a v tom Ohni shoří všechno to, co není On.
 
Vojín Ducha je ponořen do sebe*2. Naprosto ho nezajímají bezvýznamné události materiálního světa!
A jenom v Něm* 3 nachází potěšení!
Vojín Ducha pochopitelně pozoruje a chápe všechno to, co se v materiálním světě děje. A proto ho málokdo může nazvat nevzdělancem.
Ale za vším tím vidí hlubokou Podstatu, kterou mu odhaluje jeho Milovaný! 
Ano, Vojín Ducha — miluje!
A není pro něj větší lásky, nežli ta, kterou prožívá ke svému Milovanému! 
A nehledá bezobsažné známosti s druhými lidmi. Ale ani před nimi neutíká, když je řeka života přinese. 
Ale všude vidí svého Milovaného a je jeho přáním, aby Ho uviděli i ostatní!
 
Ó, jak je On překrásný!
Vojín Ducha by chtěl vyjádřit Jeho Krásu slovy, ale vždyť slova patří tomuto světu a proto se jeví jenom jako ubohé pokusy o vysvětlení Velikosti a Krásy Milovaného!
Proto se Vojín Ducha snaží přímo ukázat těm, kdo si to vášnivě přejí, Jeho Krásu. 
 
Ve Světle Nezemském je teď Příbytek Vojína Ducha.
Toto Světlo je jak neprostupná pevnost! Vždyť se Ho nikdo nemůže zmocnit silou!
Ale ve Stěně* 4 té Pevnosti je průchod! A Vojín Ducha ho zná! 
 
Vojín Ducha sebou*5  otevírá prostory Ducha*6  těm, kteří hledají, tak jako kdysi hledal i on. 
Tyto prostory mu otevřel jeho Milovaný. A Vojín Ducha teď zná tajné průchody, které vedou tam, kde září Nebeské Světlo! 
 
Vojín Ducha zná sám sebe!*7
Zná všechny svoje silné stránky, i svoje slabosti, se kterými se nachází «ne zrovna v přátelských vztazích». A ony od něj odcházejí, jakmile spojuje svoji sílu se Silou Tvůrce, svoji vůli s Jeho Vůlí. 
Vojín Ducha ví, jaký následující krok musí udělat. A klade nohu ostražitě, a přitom promýšlí, kam potom šlápne druhou. 
Ale Vojín Ducha zná i let do neznáma! To je tehdy, — když jde vstříc svému osudu a nic netuší o dalším vývoji událostí. 
Vojín Ducha s určitostí ví, že jeho život je v Rukou Síly, a proto nemá strach, nemá obavy o svou budoucnost!
 
Vojín Ducha žije tady a teď: v každém konkrétním okamžiku završuje svůj osud ve spolupráci se Silou. A každý krok, který udělá, dělá s jistotou! Vždyť On — stojí za jeho zády! 
Vojín Ducha pracuje bez ustání, protože si uvědomuje svoji odpovědnost za osudy těch, kteří mu svěřili svoje osudy! 
A proto nemůže být ničím menším, nežli je bezchybnost! 
 
Vojín Ducha vidí!
Vidí v lidech dobro i zlo, «černé» i «bílé», světlo i tmu, vidí jejich radosti i stesky… 
A on ví, jak vést každého konkrétního člověka do Království Světla! 
Čas je pro Vojína Ducha drahý!
Cení si každého okamžiku svého života! Vždyť zbytečně promarněný okamžik už nevrátíš, je ztracený navždy! 
A kolik prospěšného by mohl za tento okamžik Vojín Ducha udělat pro Toho, Koho miluje!
 
Vojín Ducha dělá všechno — pro Toho, do Koho je zamilovaný!
Každá činnost, každé jeho slovo jsou zasvěceny Jemu, a proto se naplňují Jeho Silou. 
Vojín Ducha nežije pro sebe! A on ví, pro Koho žije!
Jeho Cíl ho vede. A on k Němu usiluje a rozbíjí všechny překážky! 

Vojín Ducha učí také druhé lidi, především — svým příkladem! A Síla — jeho prostřednictvím — ukazuje ostatním, jak je třeba žít na Zemi: v lásce a něžnosti, v nekonečné péči o všechno živé, i v čase neustálého nátlaku, ve stálém pohybu vpřed — ke svému Cíli!

 

Vysvětlivky
1
Řeč je o jednom z funkčních projevů Boha — Božském Ohni.
2
Do sebe — jako do mnohorozměrného organizmu — do hlubin svého rozvinutého duchovního srdce.
 
3
V Prvotním Vědomí, Bohu Otci, Tvůrci, Kterého Poutník také nazývá svým Přítelem, Milým, Milovaným a Sílou.
4
Řeč je o jedné z meditací buddhijógy pod názvem “Stěna”.
5
Sebou — jako rozvinutým vědomím.
6
Vyšší eony (loky, prostorové dimenze). (Podrobněji uvedeno v [4,10,12]).
7
Sebe — také jako mnohorozměrný organizmus.