Kniha Vojína Ducha 2
9. 11. 2010
Žít je třeba — intenzivně, krásně, bez ohledu na obtíže a nebezpečí Cesty! A přitom — v klidu a tichu.
Vojín Ducha miluje Zemi jako rodnou matku, která v tichu a harmonii vychovává své děti!
On celou Zemi sám sebou objímá… A ona «tone» v jeho něžnosti a lásce…
On natahuje z Oceánu Bezbřehosti ruce lásky*8 ke všem bytostem, laská je, naplňuje silou žít.
Vojín Ducha žije ve stavu nepřetržitého štěstí! Dívá se nejen na Tvůrce, ale i na Jeho Stvoření, na tuto Zemi, na její krásu — a v jeho očích se objevují slzy dojetí a radosti…
Jak je Země překrásná!
Na svých dlaních držím Já
lesy a pole,
Řeky, hory, moře…
Jak je Země překrásná!
Z plných plic se nadechnout,
A v té Kráse utonout,
Na sebe zapomenout!…
Jak je Země překrásná!
Takhle tedy žije vojín Ducha! A Země mu odpovídá vzájemností. Také ho objímá a laská, a dává mu svoji lásku.
Vojín Ducha chápe, čím se lidé odlišují! A s každým — rozmlouvá «jeho jazykem». A každému dává to, co je schopný obsáhnout.
Vojín Ducha nepředkládá člověku to, co je pro něj nepřiměřené.
Lidé často Vojínovi Ducha nerozumí: vždyť se na něho dívají ze svých nižších «já».
Ale copak je možné uvidět Pravdu z nižšího «já»?!
Jenom pokud se oni sami stanou podobnými Vojínu Ducha — budou schopni uvidět, jaký skutečně je, dokážou ho pochopit. Ale proces rozvoje všech bytostí je dlouhotrvající. A Vojín Ducha to ví.
Chápe, že malé děti dávají přednost hraní se svými hračkami a naprosto nepotřebují problémy pro dospělé.
Vojín Ducha to ví — a «malé děti » miluje tak, jako všechny ostatní a nepokouší se jim odebírat jejich hračky. On trpělivě čeká, dokud nepovyrostou.
U Vojína Ducha nikdy nevznikají emoce přezíravosti a opovržení ke komukoliv: vždyť všichni lidé jsou — Jeho děti: děti Toho, Koho on tak miluje!
A jak by mohly vzniknout emoce opovržlivosti a přezírání u toho, kdo sám sebe přeměňuje v Lásku?
Vojín Ducha drží na rukách mnoho vtělených bytostí a — pod jejich váhou — se stále hlouběji ponořuje do Toho, Koho miluje.
Vojín Ducha pociťuje sám sebe menším, nežli jsou ostatní, ale v tom samém čase je — nesrovnatelně větší!
Vojín Ducha se pociťuje níže, nežli jsou ostatní, ale tehdy je nesrovnatelně výše!
Vojín Ducha nepociťuje svou převahu nad ostatními lidmi, ale v té době je všechny překonává v očích Síly!
Vojín Ducha nepociťuje svoji vyvolenost a neobyčejnost, ale v tom samém čase je Silou vyvolen pro veliká díla.
V míru a klidu ubíhá stejnoměrně jeho život: vždyť není zaujat vyděláváním peněz, není zaměstnaný hledáním «pozemského» štěstí. Dívá se na lidi, kteří všechno tohle hledají, — občas s údivem: «Cožpak nechápou? Cožpak nevidí? Kdyby poznali Blaženost vyšších světů — přestali by se honit za prázdným, ale pohroužili by se do Něho!“ — tak občas přemýšlí Vojín Ducha.
Ale oni nemohou nebo nechtějí — protože ještě nedozráli…
A Vojín Ducha to vidí.
«Ach, pokud by oni…» — zamyslí se někdy Vojín Ducha, ale vtom už chápe, že je to — nemožné. Protože každý plod má svou dobu zrání, a nedozraje najednou jen kvůli tomu, že se nám toho zachtělo!
A jak by se chtělo!
Proto ty lidi Vojín Ducha jednoduše opatruje. A čeká, kdy dozrají.
Vojín Ducha se umí otevírat Životodárnému Proudu Síly — a ten Proud jím protéká a smývá všechno, co není Světlo…
Nebo pije z Nekonečného Pramene Věčného Života.
Nebo se do Něho ponořuje …
Ten Proud — je tak něžný a průzračný! Obnovuje každou buňku jeho bytosti! Rozpouští všechna napětí…
Vojín Ducha se v Něm rozplývá, zapomíná, kým byl… Vždyť pokud se rozplyne, — stává se i on sám Pramenem Věčného Života!
Vojín Ducha teď žije ve Světle! Světlo se stalo jeho Domovem! A všude, kudy jde a u všeho, co dělá — ho doprovází Světlo!
A to z toho důvodu, že se sám stal Světlem!
Vojín Ducha ví, že čím méně v něm zůstává «lidského», — tím více se může naplnit Božským. A tím intenzivnější bude jeho Blaženost!
Vojín Ducha netouží po Blaženosti jako po svém cíli, ale neutíká před ní, když sama přichází.
Vojín Ducha není nikdy sám. Nikdy nepociťuje osamělost! Vždyť s ním je neustále Ten, Koho on miluje!
A vždyť jsou s ním neustále — jeho Přátelé*10 !
Ti ho nikdy nenechávají samotného a vždy mu rádi pomůžou a darují mu Svou Lásku!
Vojín Ducha se těší kontaktem s nimi — s Těmi, Kdo poznali Světlo a Sami se stali Světlem!
Vojín Ducha se může rozplynout v každém z Nich a ztratit — v té Jednotě — «sebe»…
Ó, jaká je to Blaženost — zmizet ve Splynutí s Nimi!
Tohle není možné sdělit slovy! Ať to raději každý pozná sám!
Ach, kdyby to tak poznali všichni lidé!… Pak by se Země změnila v rajský sad! Nebyly by války ani nemoci, nebylo by nepřátelství a zloba… Všude by zavládla harmonie a klid! Lidé by zmírnili svoje «pozemská» přání a vzrostlo by v nich Světlo!
A začali by rozdávat to, co nepotřebují, ale co může pomoci druhému, začali by se dělit o to, čím je štědře obdařil Stvořitel!
A nebylo by nouze a hladu! A všichni by žili jak jedna velká rodina — v harmonii člověka s člověkem, se Zemí, se všemi bytostmi, s Tvůrcem — Stvořitelem všeho…
A nebylo by zapotřebí vojska a zbraní. A veškerý potenciál, který se utrácí na zbrojení, by mohl posloužit lidem v dobrém!
A zmizely by hranice! A lidé by jezdili k přátelům na návštěvu, poznávali by jiné kultury, jiné jazyky, obohacovali by se duchovně!
A každý by dal druhému to, co ten dotyčný potřebuje, vždyť by už nevznikala chamtivost!
Tak se někdy zasní Vojín Ducha…
Vojín Ducha hledá harmonii: harmonii — ve všem! Harmonii — mezi slovem a činem, mezi odpočinkem a prací, mezi úsilím a vysílením…
Ale při tom — Vojín Ducha zná jenom postup vpřed! On už se neohlíží dozadu tak, jako to dělají ti, kteří teprve začínají svou Cestu. Vojín Ducha jde jenom dopředu!
Vojín Ducha také všem radí dívat se jen dopředu — na otevírající se perspektivy života v Něm!
Vojín Ducha se ohlédne dozadu jenom proto, aby znovu přehlédl svoje chyby a úspěchy, aby porozuměl, kolik už udělal, a jak mnoho ještě zbývá udělat!
Je vždy nespokojený se svými úspěchy! Neustále se dere dopředu — aby poznal ještě úplněji Toho, do Koho je zamilován!
Sdělení druhých, ať už je to kdokoli, o jeho osobních úspěších a o tom, čeho všeho dosáhl, — Vojín Ducha nebere vážně. Vždyť srovnává sebe s Těmi, Kdo jsou sama Dokonalost, a chápe, jak málo dosud ještě udělal.
Nikdy už neupadá do pasti opojení vlastními úspěchy: vždyť jasně pochopil, že všechno, co má, patří Síle, a že toho dosáhl právě a především díky Ní! Jaképak to tedy mohou být «osobní úspěchy»?!
Vojín Ducha je svobodný! Právě on sám si zvolil být svobodným, na rozdíl od ostatních lidí.
V čem spočívá jeho svoboda? V širokosti, v rozmachu letu duše! Vždyť on se stal tak velkým*11, že už sám sebe nepociťuje jako tělo!
Více, než to, on už skoro svoje tělo nepociťuje vůbec! Ono je — v jeho rukách*12 — jenom poslušným nástrojem! A on ho používá tak, jak to potřebuje jeho Milovaný!
On už teď není otrokem svého těla!
A prostřednictvím toho těla — projevuje Vůli Všemohoucího!
Vojín Ducha je osvobozen i od připoutaností: připoutanosti k domovu, k rodičům, k rodině, k přátelům, ke konkrétnímu místu, k jídlu, oblečení…
A jak by mohl být připoutaný k domovu, pokud jako svůj Domov teď pociťuje celý vesmír?
A jak by mohl být připoutaný k rodičům, pokud jako svého Otce i Matku pociťuje svého Tvůrce?
A jak může být připoután k rodině, pokud je pro něj rodinou — celé lidstvo?
A on je vždy — se svou rodinou! A on je vždy — se svými Rodiči!
A jak může být připoután k přátelům, když má teď Dokonalé Přátele*13? Potkal se s Nimi už dávno a téměř nikdy se s nimi nerozešel! A Dokonalí Přátelé ho nikdy neopustili a neopustí!
Proto Vojín Ducha nezná zármutek rozloučení: vždyť všichni, Koho on miluje, — jsou vždycky s ním!
A není důležité, kde se nachází jeho tělo, protože on je stále — ve Všudepřítomném!
Vojín Ducha nezná strach ze ztráty! Vždyť není k ničemu přivázán! A pociťuje, že všechno patří jeho Milovanému!
Jak by tedy mohl mít strach ze ztráty, když sám nic nemá?
Jediný strach, který stále ještě Vojín Ducha má — je strach ze ztráty Milovaného, pokud by sešel s Cesty! A proto Vojín Ducha vynakládá titánské úsilí na svoji přeměnu, aby Ho už nikdy neztratil ve světské marnosti!
A proto pozorně poslouchá a plní Jeho pokyny a neustále se kontroluje.
A proto pozorně poslouchá a plní Jeho pokyny a neustále se kontroluje.
|
8
Ruce rozvinutého duchovního srdce.
(Podrobněji uvedeno v [4,7,11-12]).
|
|
9
V sobě — jako v rozvinutém vědomí [7,10-12].
|
|
10
Řeč je o konkrétních Projevech Jednotného Boha Otce: Svatých Duších, Božských Učitelích.
|
|
11
Velkým vědomím.
|
|
12
Rukách vědomí.
13
Svatí Duchové
|
