Kapitola desátá: Setkání s carem
Kapitola desátá:
Setkání s carem
A tak tedy, car Petr přijal Alexeje:
– O jakou milost jste přišel prosit?
– Ne o milost... Ale o spravedlnost a prospěch lidu, žijícího v naší zemi.
– Cožpak já jsem, podle tebe, nespravedlivý?
– Pokud bych si to myslel, cožpak bych přišel k Vám, gosudare?
... Alexej začal mluvit o nezbytnosti reforem v duchovním životě, o krutosti a zkostnatělosti některých předpisů, které by bylo třeba odstranit. Mluvil o důležitosti změn; o tom, že národ obnoveného státu by měli tvořit lidé, osvobození od takových omezení. Mluvil o tom, že je třeba zajistit svobodu vyznávání víry, protože nad všemi lidmi má moc Jednotný Bůh.
Na mnoho věcí Petr souhlasně kýval, zvlášť se mu líbilo to, co Alexej říkal o vzdělávání, o výuce dětí všech stavů.
Ale když Alexej přešel podrobněji na reformy církevního uspořádání, přestal ho Petr poslouchat a přerušil ho:
– Dávno si už myslím, že je reforma potřebná, už o tom začal psát návrh biskup Fjodor Prokopjevič*1. Je to člověk vzdělaný, skvěle přemýšlející. Právě jemu předám ten rukopis. Brzy se vrátí ze Pskova. Měl byste se s ním setkat a podrobně mu všechno vyložit.
Petr vzal rukopis, načrtl svůj podpis, a pak přikázal předat tento návrh k prostudování biskupu Fjodorovi.
A tím rozhovor skončil.
* * *
Hrabě Larion Gavrilovič se musel s dětmi vrátit na Sibiř.
Alexej mu z celého srdce poděkoval za jeho pomoc a pohostinnost.
Teď se přestěhoval do hostince a čekal na setkání s biskupem Fjodorem.
... Avšak Alexej začal mít téměř neodbytný pocit, že už by měl odsud odjet, že už udělal všechno, co bylo možné...
«Ale jak bych mohl odjet, když jsem práci nedovedl do konce? Vždyť mi sám car poručil povědět biskupu Fjodorovi všechny podrobnosti o církevní reformě!...»
... Ale kolem se stále silněji hromadila a houstla temná, dusná atmosféra, podobná té v době, kdy Alexeje zamýšleli vyhnat z Moskvy.
... Když do pokoje vešli čtyři lidé, ozbrojení kinžály, Alexej hned všechno pochopil.
Vypořádání bylo tak rychlé, že Alexej téměř nestačil pocítit bolest a lehce opustil tělo.
Jeden z vrahů nad zkrvaveným tělem zle pronesl:
– Že se nám teď ti heretici ale rozmnožili!... Jednoho zločince upálili v Moskvě na hranici pro výstrahu*2 – ale stejně to nepomohlo: hned se rodí noví jako náhrada!...
Když je k nim car nyní milostiv, budeme «Boží soud» vykonávat sami!
Nezničí víru! Nevyjde jim to! Všechny zlikvidujeme!
... A Alexej byl ve slavnostní Záři Božského Světla přijat do Objetí Všech Dokonalých!
Nastalo pro Něho nové období – Božský Život bez těla.
Vysvětlivky:
1 Po několika letech, v roce 1721, car Petr skutečně provedl reformy církevního života. Byl přijat «Duchovní reglament», ustanoven Synod.
Ale téměř všechny změny a novoty byly zaměřeny na zmenšení vlivu církve a její podřízení státu, a ne na duchovní přeměny.
Přípravou a provedením těchto reforem se zabýval biskup, a pozdější arcibiskup, Fjodor.
2 Jedná se o Fomu Ivanova, upáleného v těch dnech v Moskvě zaživa na hranici za «herezi».
