Kapitola jedenáctá: Blahoslavův odchod
Kapitola jedenáctá:
Blahoslavův odchod
Zjara se narodil Radin a Alexejův syn. Dali mu jméno Jeremej.
Blahoslav měl z narození chlapce velkou radost! Chápal, jak to pomůže Radě! Viděl i to, jaká moudrá a už dospělá duše byla Bohem poslána do tohoto těla.
...Uplynul ještě rok.
Občina byla znovu postavena, lidé se zabydleli na novém místě.
Jednou Blahoslav pozval Radu k sobě.
– Je čas, abych odešel! Mlč! Neskákej mi do řeči! Sama vidíš – že přišel můj čas!
Nebuď smutná, vnučenko! Všechno má svůj čas...
Nejednou jsi viděla, že západ slunce může být právě tak krásný, jako východ... Večerní červánky mají jinou krásu – ale i ony bývají překrásné!
A tak i západ pozemského lidského života – může být důstojný!...
Ty jsi pro mne byla celé roky radostí, byla jsi mou nadějí a útěchou v nejtěžších chvílích mého pozemského života. Ty jsi mi darovala i štěstí dozvědět se o světlé budoucnosti: vzejde nad naší Zemí Sluníčko mého pravnuka a tvého synáčka, – Jeremeje!
Nu copak je, vnučenko, pro tebe by se už plakat vůbec nehodilo!
– Já nepláču, dědečku! – Rada si setřela slzičku a s úsměvem objala Blahoslava.
– Nu, takhle je to lepší! Víš přece, že Slunce Svaroga je neuhasitelné! A teď přišla řada na mě, abych doplnil Jeho Záření tím Světlem a Láskou, které jsem vypěstoval v duši.
Běž, shromáždi občinu! Bude loučení!
Shromáždili se všichni, malí i velcí.
Blahoslav se občiníkům poklonil až k zemi. Dlouho v tichu všechny objímal ohromnou duší.
Potom začal mluvit:
– Přišel můj čas se rozloučit. Dnes vás musím opustit, musím opustit tohle tělo a na něm naložený náklad pozemských starostí a zodpovědnosti za občinu.
Odpusťte, jestli jsem někomu ublížil, jestli jsem byl nespravedlivý!
Jako náhradu za mne navrhuji, abyste si vybrali Radu. Ne proto, že je to moje vnučka. Ale jen proto, že je pro ni Vůle Boží odhalena vždy a bez utajení! Ona je vždy připravena vnímat Boha – Roda, Všemohoucího Svaroga – , a nebrání jí v tom překážky vlastních přání a osobních myšlenek!
Chcete to?
Nebo je to někdo druhý, koho byste si více přáli, – aby teď řídil občinu?
– Radu! Radu chceme!
– To je dobře... Ale ona se neobejde bez vaší podpory! Její syn je ještě malý, a dítě potřebuje mnoho péče!
Přijmete ji takovou, jaká je? Budete jí pomáhat? Musejí při ní stát silní a oddaní lidé, jen tehdy může občina být místem Boží Lásky na Zemi!
– Pomůžeme!
... Blahoslav se všem ještě jednou poklonil, vešel do svojí chalupy a zavřel dveře...
* * *
Rada se vynasnažila odejít do meditace co možná nejhlouběji, aby dědečkovi nepřekážela. A – aby ho svou přítomností nezdržovala zde, ale přivítala ho Tam!
... Ve Světle uviděla svého otce Radomíra, prapradědečka, se Kterým nezřídka také besedovala, Alexeje, a mnohé Další známé i neznámé Božské Učitele. Oni tady – v Božském světě – všichni společně radostně vítali Blahoslava!
... Dokud přebývala Tam, na druhé straně, nepospíchala, aby o tom řekla občiníkům.
Až později – vystoupila před lidmi a řekla několik slov o tom, co viděla.
